Včera byla u nás na návštěvě jedna kamarádka se stejně starou holčičkou. Jsou na sebe s Míšou zvyklí a protože je holčička nadstandardně živá a spontánní, nedělají jí potíže Míšovo invazivní projevy náklonnosti nebo projevy radosti či sporu. Jsou si prostě kvit. Po chvíli klidu se šla Iva podívat na dětičky, které si samy hrály v pokojíku, který sice už pokojík moc nepřipomínal, ale přesto jsme rozhodli tento neustále se měnící prostor, který někdy připomíná zákopovou krajinu první světové války, tímto slovem nazývat. Něco tam smrdělo, kouká a vidí, že Míšovo lampička, kterou má u postele, je položena skoro uprostřed místnosti žárovkou dolů, je rozsvícená a kouří se od ní. Takže první věc, v novém koberci máme černou díru. Děti se tomu strašně divily, cože se to tam stalo a když viděl Míša Ivanky mírné zděšení, řekl, ať se nebojí, že to vyluxujeme a bude to zase dobrý.
Po vyvětrání prostor si děti šly kreslit. Protože jsme se báli, aby Míša nečmáral na svůj dřevěný stůl, koupili jsme fólii, která je přes stůl potažená. Po další Ivanky kontrolní návštěvě v horním patře našla dva malé samojmenované umělce, kteří měli v rukách fixy, připomínali dva delikventy 3 nápravné skupiny, protože vypadali, že jsou až po lokty tetovaní. S usilovnou snahou oznámili Ivě, že chtěli, "aby ten stoleček byl krásnej". Na stole chyběla fólie, stůl byl spíše modro-červený než dřevěný a pozornosti neušla ani opěrátka židliček. Nejlepší na tom byla spokojenost a sebevědomí malých umělců. Odzbrojující spokojenost a upřímné překvapení, že někdo tento úžas nesdílí tak silně jako oni.
Když byla u nás naposled návštěva s holčičkou mladší než Míša, hrály si děti nahoře a byly jako pěna. Pak slyšíme Míšovo kašlání, podezřelé kašlání. Jdu nahoru a Míša se pokoušel rozkousat voskovou pastelku. Musím říct, že docela úspěšně a stále pevně doufám, že jich předtím, než jsem přišel, nebylo více. Prý zkoušel, zda je to dobrý. Prý to dobrý není. Nechápu, proč k tomuto závěru došel až ve chvíli, kdy jí snědl skoro celou. Bylo na ní napsáno NON TOXIC, takže jsme si oddechli, protože za našeho dětství byly voskovky jedovatý. Chci tím říct, že takhle se Míša normálně nechová. Jakoby přítomnost malého návštěvníka Míšova pokoje vyžadovala od hostitele nějakou avangardu a výstřednost. Na druhé straně je pravda, že návštěvníci akce typu "hořící koberec", "pojďme pomalovat nábytek" či "dívej, kolik voskovek sním" tyto výstřednosti vítají, jsou jimi zaujati či se jich aktivně zúčastňují.
Celý dnešní zápis zakončím fulghumovským "ach jo", protože právě tato dvě slova vyjadřují bezmoc, unavenost, rezignaci a tupé přihlížení neradostným skutečnostem bez možnosti aktivního zásahu. Vyjadřují však také povzdechnutí, že zase nejde až tak o moc a že jednou, jednou se tomu všemu budeme jen smát.
Po vyvětrání prostor si děti šly kreslit. Protože jsme se báli, aby Míša nečmáral na svůj dřevěný stůl, koupili jsme fólii, která je přes stůl potažená. Po další Ivanky kontrolní návštěvě v horním patře našla dva malé samojmenované umělce, kteří měli v rukách fixy, připomínali dva delikventy 3 nápravné skupiny, protože vypadali, že jsou až po lokty tetovaní. S usilovnou snahou oznámili Ivě, že chtěli, "aby ten stoleček byl krásnej". Na stole chyběla fólie, stůl byl spíše modro-červený než dřevěný a pozornosti neušla ani opěrátka židliček. Nejlepší na tom byla spokojenost a sebevědomí malých umělců. Odzbrojující spokojenost a upřímné překvapení, že někdo tento úžas nesdílí tak silně jako oni.
Když byla u nás naposled návštěva s holčičkou mladší než Míša, hrály si děti nahoře a byly jako pěna. Pak slyšíme Míšovo kašlání, podezřelé kašlání. Jdu nahoru a Míša se pokoušel rozkousat voskovou pastelku. Musím říct, že docela úspěšně a stále pevně doufám, že jich předtím, než jsem přišel, nebylo více. Prý zkoušel, zda je to dobrý. Prý to dobrý není. Nechápu, proč k tomuto závěru došel až ve chvíli, kdy jí snědl skoro celou. Bylo na ní napsáno NON TOXIC, takže jsme si oddechli, protože za našeho dětství byly voskovky jedovatý. Chci tím říct, že takhle se Míša normálně nechová. Jakoby přítomnost malého návštěvníka Míšova pokoje vyžadovala od hostitele nějakou avangardu a výstřednost. Na druhé straně je pravda, že návštěvníci akce typu "hořící koberec", "pojďme pomalovat nábytek" či "dívej, kolik voskovek sním" tyto výstřednosti vítají, jsou jimi zaujati či se jich aktivně zúčastňují.
Celý dnešní zápis zakončím fulghumovským "ach jo", protože právě tato dvě slova vyjadřují bezmoc, unavenost, rezignaci a tupé přihlížení neradostným skutečnostem bez možnosti aktivního zásahu. Vyjadřují však také povzdechnutí, že zase nejde až tak o moc a že jednou, jednou se tomu všemu budeme jen smát.
6 komentářů:
:-)))) Taková větší fretka:-))) až na to, že fretka naštěstí nezapaluje koberec a nekreslí pastelkama po bytě (to spíš něčím jiným, o čem se mi nechce psát:-)) Ale tak jste určitě štastný, když má přijít ona holčička zase na návštěvu ne? :-)) Taková malá demoliční četa..
Já osobně můžů potvrdit, že má brácha pravdu a nekecá :-) Když jsem totiž Míšu včera hlídala, vzal mě za ruku a odvedl mě k sobě do pokojčku a pyšně ukázal, co se mu stalo. Když viděl moje zděšení, dodal, že to teda neopraví ani vysavač, ani šroubovák, ale že ho to mrzí. Vzal plastovou kostičku, položil to přes tu ďouru a řekl, že už je to spravený :-)))))))
Zuzko, no ... po pravdě se docela bojím další návštěvy téhle holčičky :-) No a ta druhá, to když Míša jedl ty voskovky, to byla Zuzanka Reitzů.
Luci, Míša to má vyřešený. Včera vstávám kolem šestý hodiny a koukám, že se v pokojíku svítí. Opatrně tam jdu a Míša spí a přímo do obličeje mu svítí lampička. Prostě ji někdy v noci rozsvítil. Tak si teď říkám, zda tam v noci třeba nežije svým životem a vždy, když se už blíží ráno, tak zase zhasne a dělá, že se právě probudil :-)
Jo Zuzka byla svědkem jak Míša zkoušel voskovky - ale zase se od jedné návštěvy Míši na Míšu pořád ptala. A jak jste tu byli v sobotu, tak v neděli už myslela jen na Míšu - vozila ho ve vláčku, když si hrála s legem našla si tam postavičku kluka - Míšu a je to její "kalamád"
Markét, to je hezký ... řeknu to Míšovi :-)
Okomentovat