Hned ráno, když jsme otevřeli okno a dívali se s Míšou do oslnivě slunečního rána, slyšel jsem tento rok poprvé ráno zpívat ptáky. "Kde jsou?" rozhlížel jsem se po krajině plné rozestavěných staveb a stavební techniky, ale protože byl Míša těžký a protože jsem měl už hlad, zase jsme okno zavřeli a já šel dělat snídani.
Před námi neděle, venku krásně a od té doby, co je Iva v práci, ještě větší chuť strávit čas spolu jako rodina. Přemýšlíme a vyrážíme do místní ZOO. Je za městem a její jediný klad, kterým snad může nějak konkurovat ostatním zahradám, je rodinnost a milá atmosféra. Po cestě nás předjíždějí desítky motorek, jednotlivců i celých skupin. "No jo ... v takovýmhle počasí, to je na motorce paráda", říkám si a přemýšlím, zda zítra nepojedu do práce na skůtru. Cestou čekáme s Míšou na parkovišti před jedním nákupní centrem a já vážně uvažuji, že zapnu klimatizaci.
Přijíždíme k ZOO a auta jsou zaparkovaná kilometr před hlavním parkovištěm po stranách příjezdové silnice. To znamená jediné. Že kouzlo zahrady, jimiž je již dříve zmíněná rodinnost, je pro dnešní den nenávratně pryč. Takový nával jsem ještě nezažil. A to sem s Míšou jezdím několikrát do roka. Prostě je krásně a teplo a snad polovina města toho využila. Tak měníme plán a jdeme na procházku, do zámeckého parku a na zámek Hluboká. Kdo tam kdy byl, ví, že toto místo má genius loci. Určité kouzlo místa, kde stačí jen sedět, dívat se a cítit. A tak jdeme parkem, bundy si na sebe nebereme a po chvíli odkládáme i svetry. Míša šťastně běhá a padá, my se rozhlížíme do kraje, fotíme se, nastavujeme tvář slunci, potkáváme plno známých lidí a užíváme atmosféru. Lidé se procházejí, sedí nebo leží v parku, venčí psy, hází frisbee a užívají si volno, stejně jako my.
Na zpáteční cestě se stavíme v "Mekáči", protože venkovní prolejzačka, přes zimu zavřená, je dnes otevřená, jde si tam Míša hrát. V mikině je za chvíli celý zpocený, k nezastavení, takže ho po 30 minutách odnáším do auta, řvoucího na desítky lidí, kteří zaplnili venkovní sezení.
Zapadá totiž slunce a končí další únorový den s číslovkou 24. A ano, večer ve zprávách potvrzují, že na jihu padl další teplotní rekord, když bylo ve stínu naměřeno 21 stupňů. Léto vítej :-)
Před námi neděle, venku krásně a od té doby, co je Iva v práci, ještě větší chuť strávit čas spolu jako rodina. Přemýšlíme a vyrážíme do místní ZOO. Je za městem a její jediný klad, kterým snad může nějak konkurovat ostatním zahradám, je rodinnost a milá atmosféra. Po cestě nás předjíždějí desítky motorek, jednotlivců i celých skupin. "No jo ... v takovýmhle počasí, to je na motorce paráda", říkám si a přemýšlím, zda zítra nepojedu do práce na skůtru. Cestou čekáme s Míšou na parkovišti před jedním nákupní centrem a já vážně uvažuji, že zapnu klimatizaci.
Přijíždíme k ZOO a auta jsou zaparkovaná kilometr před hlavním parkovištěm po stranách příjezdové silnice. To znamená jediné. Že kouzlo zahrady, jimiž je již dříve zmíněná rodinnost, je pro dnešní den nenávratně pryč. Takový nával jsem ještě nezažil. A to sem s Míšou jezdím několikrát do roka. Prostě je krásně a teplo a snad polovina města toho využila. Tak měníme plán a jdeme na procházku, do zámeckého parku a na zámek Hluboká. Kdo tam kdy byl, ví, že toto místo má genius loci. Určité kouzlo místa, kde stačí jen sedět, dívat se a cítit. A tak jdeme parkem, bundy si na sebe nebereme a po chvíli odkládáme i svetry. Míša šťastně běhá a padá, my se rozhlížíme do kraje, fotíme se, nastavujeme tvář slunci, potkáváme plno známých lidí a užíváme atmosféru. Lidé se procházejí, sedí nebo leží v parku, venčí psy, hází frisbee a užívají si volno, stejně jako my.
Na zpáteční cestě se stavíme v "Mekáči", protože venkovní prolejzačka, přes zimu zavřená, je dnes otevřená, jde si tam Míša hrát. V mikině je za chvíli celý zpocený, k nezastavení, takže ho po 30 minutách odnáším do auta, řvoucího na desítky lidí, kteří zaplnili venkovní sezení.
Zapadá totiž slunce a končí další únorový den s číslovkou 24. A ano, večer ve zprávách potvrzují, že na jihu padl další teplotní rekord, když bylo ve stínu naměřeno 21 stupňů. Léto vítej :-)
1 komentář:
Škoda, že jsme na ten rekord nebyli zrovna v ČB, ale i v Praze to pálilo. Únor jako vyšitej:o) Zuzka
Okomentovat