Ludas page

Vyšel jsem před dům a překvapil mě zpěv ptáků, hlasitější a pestřejší než jindy. Snad i oni cítili, že s tím, jak přišel letní čas, přichází i jaro a léto a vůbec všechno, co k těmto dvěma pojmům patří. A protože se opravdu otepluje, snažíme se trávit čas, jak nejlépe to v našem hektickém shonu jde.

V neděli jsme byli znovu na Kleti. Mám to místo rád. Připomíná mi hory, zároveň krásná příroda - chráněná krajinná oblast Blanského lesa a výhled na velkou část jižních Čech. Navíc, Míša je nadšený z jízdy lanovkou, takže nahoru jezdíme a dolů chodíme. Abychom nešli pod lanovkou, jdeme po sjezdovce a pak lesem a je to moc milý. Stejně jako minule s námi byly holčičky a Reitzů. Nahoře bylo nádherně, desítky lidí se opalovaly, korzovaly a vládla tam taková prázdninová atmosféra. Tak nějak jsem cítil, že jsou všichni trochu ovíněný tím náhlým sluncem, které se nám v únoru tak slibovalo a které se v březnu pořádně ani neukázalo. Při sestupu se v Míšovi probudila jeho adrenalinová povaha, chtěl na prudké sjezdovce rychle běžet, odrážet se od kamenů a skákat, těžko se smiřoval s tím, že proto nemáme pochopení. Začal raději válet sudy, což nadchlo i Haničku, která se přidávala a blbla s ním. Po stranách sjezdovky byl ještě sníh, přitom krásně teplo, několikrát jsem si sednul do suché trávy, která překvapivě nestudila. Taková zvláštní atmosféra, krásná, snová a melancholická. Večer byl Míša tak unavený, že ráno vstával o hodinu později, než je zvykem, což je u něj obrovská rarita. Vstává totiž vždy kolem sedmé hodiny, plus mínus 20 minut, nezávisle na tom, kdy jde spát. My jsme byli také unavení, ale to jsme, narozdíl od Míši, vždycky, takže to nebylo nic překvapivého :-)

Už jsem se několikrát zmínil o tom, že Míša má určitá období. O období sovy jsem už mluvil, myslím, že jsem mluvil i o období jeřábů, zažili jsme také období písmenek a barev, období malování a modelování. Teď máme období bubnování. Začalo to zprvu nevině ... při nějaké písni Míšu zaujal rytmus a že prý tam je buben a že prý tam někdo bubnuje. A tak zkoušel bubnovat na dětšký bubínek nebo chtěl doma pouštět různé skladby, kde jsou slyšet dobře bubny. Situace dnes je taková, že už třetí týden nejsme schopni jet s ním autem, bez toho, aby nevyžadoval muziku s bubny. Oblíbení Safri Duo jsou nejhratelnější skupinou v rodině. Když přijíždím s Míšou někam na parkoviště nebo k babičce, snažím se už z dálky ztišovat dunivou a taneční muziku, aby si lidé nemysleli, že díky mé zálibě musí dítě trpět. Naopak. Trpíme my. Nejen, že chce svou oblíbenou dance muziku, ale vybírá si i skladby na CD, které má rád a hlasitost. Po spuštění skladby začne mlátit do dveří a bubnuje i v autě. Doma má svou sadu různých vařeček, do obýváku natažené věci z celého domu, na které se může bubnovat (stoličky a umělohmotné krabice na hračky z Ikey nebo krabičky na pastelky). Rád využije sedáky na židlích nebo gauče. Zkoušel samozřejmě bubnovat i jinde, ale to neprošlo. U babičky, kde je výchova trochu volnější, mají trochu omlácený nábytek. Bubnovat musíme i my. Nejen že ukazuje, na co máme bubnovat, ale i jakým způsobem držet paličky (vařečky) a jak silně mlátit. Bubnuje doma, bubnuje v autě, na chatě i u babiček. Když jsme jednou jeli večer, tak slyšíme, jak Míša vzadu mlátí do dveří a já Ivě říkám, že je fajn, že alespoň víme, že neusnul. Otočíme se, Míša má zavřené oči, hlavu opřenou o opěrku dětské sedačky, ale ručička, ta vytrvale do rytmu mlátí do dveří. Nevím, zda to co zažíváme, je i jinde normální, zda je to obvyklé? Pro nás je to ale realita všedních dnů.

Včera jsem s Míšou večer jel městem. Míša byl celé odpoledně skvělým společníkem, moc jsme se nasmáli, blbnuli spolu a prožili všichni hezké odpoledne. Měl jsem z toho v sobě radost, tak jsem dal muziku víc nahlas než většinou dovolujeme, otočil se a viděl, jak se Míša směje, jak je nadšený. Tak jsme jeli, já jednou rukou řídil, druhou mlátil do střechy auta, Míša mlátil do dveří a oba jsme se smáli. Skvělé chvíle, skvělý čas. Díky za něj ...

PS. V galerii jsou fotky z nedělního výletu ...