Dnes jsou to přesně tři roky. Tři roky, které svým zrychleným během překonávají všechno, co jsem doposud poznal. Tři roky, ty nejnáročnější na čas, jaké jsem poznal, a to hlavně na čas pro sebe, na vlastní koníčky i zájmy. Na vztah s Ivou, na hodiny povídání a bloumání po krásách blízkých i vzdálených. Jsou to zároveň tři roky nádherné, plné výsledků, neoddiskutovatelných pokroků a údivu nad zázraky všedních dnů. Je to čas budování rodiny a zážitků, které jsou neopakovatelné a nevyčíslitelné.
Dnes jsou to tři roky, co se nám narodil maličký Michael. Stále mám v sobě jakousi vnitřní časovou rozpolcenost. Na jedné straně se mi události zdají být živé, jako by se staly před pár týdny. Na straně druhé uplynulo snad deset let od doby, kdy jsem se snažil spát v autě před porodnicí a srdce mi tlouklo napětím.
Jestli jsme za svůj život někdy zestárli, pak nejvíce během těchto třech let a přitom právě toto zestárnutí mi vadí ze všeho nejméně. Jakoby bylo jen pokojným naplněním vlastního osudu, ne časem protékajícím mezi prsty. Je snad důvodem onoho pokoje nalezení toho, co každý hledáme? Totiž naplnění touhy se obětovat pro něco či pro někoho? Nalezením alespoň trocha smyslu pro nás život? Snad.
O tom dni by se daly napsat celé romány, protože jsem nezažil ve svém životě emotivnější okamžiky a protože se nerodil jen člověk, ale naše nová budoucnost.
Dnes jsou to tři roky od pátku 29. dubna a my jsme bohatší než kdykoliv předtím, protože máme tebe, náš malý Míšo...
Dnes jsou to tři roky, co se nám narodil maličký Michael. Stále mám v sobě jakousi vnitřní časovou rozpolcenost. Na jedné straně se mi události zdají být živé, jako by se staly před pár týdny. Na straně druhé uplynulo snad deset let od doby, kdy jsem se snažil spát v autě před porodnicí a srdce mi tlouklo napětím.
Jestli jsme za svůj život někdy zestárli, pak nejvíce během těchto třech let a přitom právě toto zestárnutí mi vadí ze všeho nejméně. Jakoby bylo jen pokojným naplněním vlastního osudu, ne časem protékajícím mezi prsty. Je snad důvodem onoho pokoje nalezení toho, co každý hledáme? Totiž naplnění touhy se obětovat pro něco či pro někoho? Nalezením alespoň trocha smyslu pro nás život? Snad.
O tom dni by se daly napsat celé romány, protože jsem nezažil ve svém životě emotivnější okamžiky a protože se nerodil jen člověk, ale naše nová budoucnost.
Dnes jsou to tři roky od pátku 29. dubna a my jsme bohatší než kdykoliv předtím, protože máme tebe, náš malý Míšo...
4 komentáře:
to zestárnutí vnímám totožně ..
to naplnění zní překrásně ..
to, že se vlastně potřebuje v životě někomu dát, bude asi pravda
hezký
opravdu krásný
Markéta
Děkuju Markéto, mám radost, že to vnímáš podobně nebo stejně ...
Ahoj Luďo,
prožívám to podobně, i když jen s tím rozdílem, jen dva roky. Dá se říct, že svůj život svým způsobem dělím na, před a po narození Markétky. Život se tím radikálně změnil a nikdy už to nebude stejné jako před tím. Od té doby jako by ten čas běžel nějak jinak, rychleji. Člověk i v úžasu sleduje, jak to "maličké" roste, co nového senaučí a čím i překvapí. Před pár lety mi Petr Pribiš říkal, jak to své rodičovství vnímá. Mne se to líbilo a souhlasím s tím. Říkal, že děti máme od Pána Boha propůjčené na "pár" let. Pak vyrostou, postaví se na vlastní nohy a budou žít svůj život. Na nás je abychom v tom čase, co uteče jak voda jim dali to nejlepší, co v nás je.To se mi i vybavilo, když jsem četl tvé řádky.A zárověň vím jak je to těžké. Takže si to užívejme.Radek
Radku, díky ... je v tom tolik radosti, jako smutku. Pod to, co jsi napsal bych se podepsal.
Okomentovat