Tak už se zase přiblížily zkoušky. Ten čas, kdy veškeré úsilí a energii zacílím jedním směrem, kdy ulehám i vstávám s myšlenkami na to, kolik času mi ještě na učení zbývá a zda se stihnu naučit dost na to, abych zkouškovým obdobím úspěšně prošel.
Stále se ve mně perou dvě tváře. Jde o jakési vnitřní rozpolcení, které je součástí mé osobnosti a které mě provází na každém kroku.
A tak se snažím žít s tím, že jedna moje část je intelektuální, radující se z možnosti vstřebávat nové informace, z možnosti rozšiřovat si obzory a získávat nové pohledy na věc i přesto, že to stojí námahu. Druhá tvář je stále teenagersky nezodpovědná, líná, toužící klouzat po povrchu a proplouvat životem s co nejmenším třením a námahou. Na jedné straně si užívám dýchání univerzitního vzduchu, debat s lidmi, kteří mají rozhled a přednášek kapacit ve svém oboru. Na druhé straně je ve mně ten usedlý Jihočech, zmátožený každým vybočením z každodenního programu, z jakéhokoliv odloučení od rodiny i rodného kraje, ať už to zní jakkoliv pateticky.
Je jasné, že v jakékoliv životní situaci zůstává vždy jedna z těchto dvou stran nespokojená, čemuž se nelze divit, zvláště když se jejich vzájemná podobnost blíží opačným pólům názorového spektra nebo životní orientace. A tak se snažím čelit tomu napětí, které automaticky vzniká, tlakům, které na mě působí a přejícně závidím všem, kteří to takto neřeší, kteří berou život a to co k němu patří prostě "tak, jak to je". Jsou chvíle, kdy bych si nic jiného, než tento úhel pohledu, nepřál...
Stále se ve mně perou dvě tváře. Jde o jakési vnitřní rozpolcení, které je součástí mé osobnosti a které mě provází na každém kroku.
A tak se snažím žít s tím, že jedna moje část je intelektuální, radující se z možnosti vstřebávat nové informace, z možnosti rozšiřovat si obzory a získávat nové pohledy na věc i přesto, že to stojí námahu. Druhá tvář je stále teenagersky nezodpovědná, líná, toužící klouzat po povrchu a proplouvat životem s co nejmenším třením a námahou. Na jedné straně si užívám dýchání univerzitního vzduchu, debat s lidmi, kteří mají rozhled a přednášek kapacit ve svém oboru. Na druhé straně je ve mně ten usedlý Jihočech, zmátožený každým vybočením z každodenního programu, z jakéhokoliv odloučení od rodiny i rodného kraje, ať už to zní jakkoliv pateticky.
Je jasné, že v jakékoliv životní situaci zůstává vždy jedna z těchto dvou stran nespokojená, čemuž se nelze divit, zvláště když se jejich vzájemná podobnost blíží opačným pólům názorového spektra nebo životní orientace. A tak se snažím čelit tomu napětí, které automaticky vzniká, tlakům, které na mě působí a přejícně závidím všem, kteří to takto neřeší, kteří berou život a to co k němu patří prostě "tak, jak to je". Jsou chvíle, kdy bych si nic jiného, než tento úhel pohledu, nepřál...
6 komentářů:
Podle mě jsi jeden z těch šťastlivců, co se dokáže do učení dokopat a učit se s předstihem a nestudovat na úkor volného času s rodinou..tak jsem to aspoň doposud pochopila a to moc obdivuju, protože to je zas další věc, které nejsem schopná:o)To co píšeš- úplně znám, když jdu někdy naprosto nadšená z přednášky, která se mi zdá uchvacující a obdivuju ty profesory, jejich přehled a moudrost..ale když se to na konci semestru mám učit, nejradši bych jim tu knížku omlátila o hlavu a chtěla z toho nějak vyváznout:o)))Zuzka
Já zase obdivuji už to,že studovat dálkově dokážete. Mám to v plánu taky,dodělat maturitu,ale moc si nevěřím.My z učňáku,křeří jsme byli zvyklí týden škola,týden praxe,se do toho učení kopem hodně špatně :-) Šárka
Ahoj všem, ráda se přidám do diskuse. Stavy, které brácha popisuje znám a v současné době si je i podobně prožívám. Jen bych řekla, že bráška je trochu poctivější, já jsem hrozný flink. Na to, že lidi ode mně ze skupiny tento týden dělají státnice a já ještě dodělávám 4 zkoušky, z diplomky nemám ani čárku, se docela držím a říkám si, že může být daleko hůře. Nějak jsem za ty dva roky nervů pochopila, že jsou i jiné, důležitější věci. A co se týče přednášek, ty zásadně nenavštěvuji :-)))) jinak Šárko, tobě moc držím palce, ať ta škola vyjde, maturitu si určitě udělej. a tobě LUdíku, at ti to zítra všechno dobře dopadne :-) Lucka
Děkuju Luci, ... tobě na příští pátek držím taky palce, a Zuzko tobě na červen taky.
Šárko ... maturita je určitě dobrá věc, je to jakýsi základ, pokud by jsi chtěla v životě dělat něco jiného než kadeřnici (což ale považuju za hrozně zajímavý povolání). Všechno je to prostě o nějakých prioritách a plánech do budoucna.
Ahoj Luďo, držím zítra palce a zlom vaz. Docela ti i závidím, že jsi se odhodlal ke studiu na vejšce. Já jsem možná zaváhal po strojárně, ale nikdy není pozdě, i když teď si ze střední skoro nic nepamatuji, tak mi asi nezbude nic jiného, než si to osvěžit :-))) .
A Šárku chci povzbudit aby do toho šla, já sám jsem si dělal maturu dálkově a dokončil jsem ji ve třiceti, snad to bylo i dobře, protože člověk má motivaci, aby ve svým věku nebyl za blbce, tak to šlo nad očekávání dobře, a můžu říct, že to stálo za to, už jen proto, že pracovně jsem si o dost polepšil. Mějte se všichni krásně Radek.
a já nereaguju na zkoušky :-)) ale na tu rozpolcenost kdy tě to táhne jak kdyby na 2 strany, které jsou ale každá jinde .. to myslím, že máme v sobě všichni, ať už se to týká čehokoliv ...
Markéta
a palce samo držím všem a obdivuju vás taky všechny :-)))
Okomentovat