Finanční trhy světa se hroutí, bankéři přemýšlejí, zda skočit z okna dnes nebo až zítra, ale nám je v našem domečku dobře. Neblikáme do tmy světélky koupenými v Makru nebo u obchodníka s rodným listem vydaným v Saigonu, ale zapálíme velkou svíčku v lucerně a postavíme ji před balkónové dveře. Rozsvítíme doma malé svíčky a odoláváme stínům, které by mohli přinést smutek. Ale v tento předvánoční čas, plný těšení se na společné dny a na věci, které dáme a dostaneme, nemá smutek moc šancí.
Člověk potřebuje k životu rituály a tohle je jeden z nich, byť se opakuje jen jednou za rok. Nemluvím teď o vánočních zvycích a tradicích, ale o tom, že všichni vnímáme kalendářní rok jako završení určité kapitoly. Pomalu se blíží konec a všechno vrcholí a finišuje. Nejvíce hmatatelné je to v práci. Najednou se musí stihnout všechno, co se nestihlo, zaplatit, co se nezaplatilo a koupit, co se koupit nestihlo. A do toho Vánoce a s nimi většinou vybírání dovolené, takže rychle dokončit všechnu práci, kterou mám rozdělanou. A to nemluvím o schánění a kupování dárků na poslední chvíli, nemluvím o úklidu, nemluvím o vaření a pečení. Prostě všichni šílí, chvátají, město i obchody jsou přecpané i v hodinách, ve kterých je jindy klid. A to vše má jen jeden jediný cíl. Připravit se na těch pár dní před koncem roku, které jsou ve srovnání s ostatními dny v roce
výjimečné. Vánoce jsou také jednou z mála příležitostí, kdy se můžeme setkat s duchovnějšími tématy. Je jedno zda v rádiu, v televizi, od někoho nebo prostě jen tím, že jdeme třeba možná ze zvyku, možná ze zvědavosti na "půlnoční". Možná někdo něco o Vánocích cítí, jako by to prostě bylo ve vzduchu a nepotřebuje k tomu ani žádného zprostředkovatele. Škoda, že velká část lidí příležitost něco zaslechnout, vidět nebo cítit, nevyužije.
Jednou jsem četl jeden příběh, ve kterém si mocný a bohatý král naplánoval stavbu svého hrobu. Bylo to něco podobného, jako když si egyptští faraoni stavěli pyramidy. Stavba to byla velkolepá a začala se stavět už za králova života. A pak přišel den, kdy král vydechl naposledy. Ale protože ta velkolepá stavba nebyla dosud dostavena v celé své nádheře, usoudili moudří rádcové, že rakev s králem uloží zatím do sklepních prostor té rozestavěné budovy. Protože byla stavba velkolepá a velmi drahá, uplynulo mnoho let, než nadešel den jejího slavnostního otevření. Den předtím pobíhali dělníci po tom krásném paláci, vykládáném zlatem, až jeden z nich zakopl ve sklepě o dřevěnou truhlu. Nikdo nevěděl, kdo ji tam dal a proč tam leží. Byla plná látek a starých kostí. A tak ji vzali a vyhodili na smetiště a druhý den slavnostně otevírali stavbu. Celá stavba probíhala tak dlouho, že už si nikdo nevzpomněl, proč se vlastně začala stavět, nikdo si už nevzpomněl na původní záměr a smysl toho všeho. Přesto tu zlatou stavbu stavěli dál, dostavěli ji a pak slavili její dostavění.
A protože nebudu čtenáře tohoto blogu podceňovat tím, abych vysvětloval, co jsem tímto příběhem myslel, napíšu jen to, že přeji nám všem krásné Vánoce ve společnosti těch, které máme rádi. Přeji všem, abychom si vychutnali to malé zastavení a oddych. Přeji všem, aby se zpráva, která byla řečena pastýřum v betlémské krajině: "Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově", dotkla našeho srdce.
Člověk potřebuje k životu rituály a tohle je jeden z nich, byť se opakuje jen jednou za rok. Nemluvím teď o vánočních zvycích a tradicích, ale o tom, že všichni vnímáme kalendářní rok jako završení určité kapitoly. Pomalu se blíží konec a všechno vrcholí a finišuje. Nejvíce hmatatelné je to v práci. Najednou se musí stihnout všechno, co se nestihlo, zaplatit, co se nezaplatilo a koupit, co se koupit nestihlo. A do toho Vánoce a s nimi většinou vybírání dovolené, takže rychle dokončit všechnu práci, kterou mám rozdělanou. A to nemluvím o schánění a kupování dárků na poslední chvíli, nemluvím o úklidu, nemluvím o vaření a pečení. Prostě všichni šílí, chvátají, město i obchody jsou přecpané i v hodinách, ve kterých je jindy klid. A to vše má jen jeden jediný cíl. Připravit se na těch pár dní před koncem roku, které jsou ve srovnání s ostatními dny v roce
výjimečné. Vánoce jsou také jednou z mála příležitostí, kdy se můžeme setkat s duchovnějšími tématy. Je jedno zda v rádiu, v televizi, od někoho nebo prostě jen tím, že jdeme třeba možná ze zvyku, možná ze zvědavosti na "půlnoční". Možná někdo něco o Vánocích cítí, jako by to prostě bylo ve vzduchu a nepotřebuje k tomu ani žádného zprostředkovatele. Škoda, že velká část lidí příležitost něco zaslechnout, vidět nebo cítit, nevyužije.
Jednou jsem četl jeden příběh, ve kterém si mocný a bohatý král naplánoval stavbu svého hrobu. Bylo to něco podobného, jako když si egyptští faraoni stavěli pyramidy. Stavba to byla velkolepá a začala se stavět už za králova života. A pak přišel den, kdy král vydechl naposledy. Ale protože ta velkolepá stavba nebyla dosud dostavena v celé své nádheře, usoudili moudří rádcové, že rakev s králem uloží zatím do sklepních prostor té rozestavěné budovy. Protože byla stavba velkolepá a velmi drahá, uplynulo mnoho let, než nadešel den jejího slavnostního otevření. Den předtím pobíhali dělníci po tom krásném paláci, vykládáném zlatem, až jeden z nich zakopl ve sklepě o dřevěnou truhlu. Nikdo nevěděl, kdo ji tam dal a proč tam leží. Byla plná látek a starých kostí. A tak ji vzali a vyhodili na smetiště a druhý den slavnostně otevírali stavbu. Celá stavba probíhala tak dlouho, že už si nikdo nevzpomněl, proč se vlastně začala stavět, nikdo si už nevzpomněl na původní záměr a smysl toho všeho. Přesto tu zlatou stavbu stavěli dál, dostavěli ji a pak slavili její dostavění.
A protože nebudu čtenáře tohoto blogu podceňovat tím, abych vysvětloval, co jsem tímto příběhem myslel, napíšu jen to, že přeji nám všem krásné Vánoce ve společnosti těch, které máme rádi. Přeji všem, abychom si vychutnali to malé zastavení a oddych. Přeji všem, aby se zpráva, která byla řečena pastýřum v betlémské krajině: "Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově", dotkla našeho srdce.
Žádné komentáře:
Okomentovat