Vánoce
Už jsou tady zase Vánoce. Slovo, které v každém spolehlivě vyvolá množství nejrůznějších asociací, konotací, vzpomínek a silných pocitů. Vzpomínám si ze svého dětství na ten neuvěřitelný pocit těšení se na dárky. V bytě, ve kterém jsem vyrůstal, byly do všech pokojů prosklené dveře. To sklo na nich bylo upraveno tak, aby propouštělo světlo, ale nebylo přes ně vidět ostře a jasně. Když jsme seděli na Štědrý den u slavnostní večeře, my děti jsme se dívaly přes chodbu v našem bytě na dveře obývacího pokoje. V něm svítily do tmy barevné svíčky na ozdobeném stromečku a přes sklo to vytvářelo jakousi kouzelnou barevnou mozaiku. Nebylo vidět nic jiného, než rozpíjející se barevné spektrum. Něco nebesky krásného, tajemného a vytouženého. Nebylo to vidět jasně, ale stačil odlesk a víra, že ta barevná světélka přestavují všechny ty dary a radost, která už za chvíli přijde.
Příběh o narození zaslíbeného dítěte, které se stalo někým, kdo ovlivnil celou historii lidstva, nás učí mnoha věcem. Židé tehdy očekávali narození spasitele jako krále. Jako někoho, kdo povstane z královské rodiny a svrhne nenáviděné Římany. Narodil se ale někdo, kdo byl v chudé rodině, narodil se v chlévě a vyučil se tesařem. Jakoby nám Někdo chtěl tímto příběhem ukázat, že život je někdy obyčejný, bez lesku a slávy, a že to v něm někdy vypadá jako v chlévě. Upoceně a nevábně. Že k životu prostě patří, když se nedaří a když to, s prominutím, někdy smrdí.
Ale Ježíš sám se nikdy nespokojil s touto perspektivou. To všechno kolem něj byly jen kulisy, nepříjemné, bolestné, ale v celém příběhu málo podstatné. Vždy vnímal tento chlév světa jako něco přechodného, co jednou přebolí. Vždy upozorňoval, že ten pravý život teprve přijde. Že tento svět je jen dočasnou záležitostí, a trochu té špíny musíme vydržet.
Když jsem byl malý a skončila konečně ta nekonečná večeře, vstoupil jsem do ztemnělého pokoje a radost ze všeho kolem, co pro mě bylo připraveno někým, kdo mě miluje, byla veliká. Není to obraz něčeho hlubšího?
Kéž by pro nás byly Vánoce připomínkou něčeho tajemného a hlubokého. Připomínkou toho, že věci kolem nás jsou pomíjivé a všechno má hlubší rozměr, než se na první pohled zdá.
Krásné Vánoce!
Už jsou tady zase Vánoce. Slovo, které v každém spolehlivě vyvolá množství nejrůznějších asociací, konotací, vzpomínek a silných pocitů. Vzpomínám si ze svého dětství na ten neuvěřitelný pocit těšení se na dárky. V bytě, ve kterém jsem vyrůstal, byly do všech pokojů prosklené dveře. To sklo na nich bylo upraveno tak, aby propouštělo světlo, ale nebylo přes ně vidět ostře a jasně. Když jsme seděli na Štědrý den u slavnostní večeře, my děti jsme se dívaly přes chodbu v našem bytě na dveře obývacího pokoje. V něm svítily do tmy barevné svíčky na ozdobeném stromečku a přes sklo to vytvářelo jakousi kouzelnou barevnou mozaiku. Nebylo vidět nic jiného, než rozpíjející se barevné spektrum. Něco nebesky krásného, tajemného a vytouženého. Nebylo to vidět jasně, ale stačil odlesk a víra, že ta barevná světélka přestavují všechny ty dary a radost, která už za chvíli přijde.
Příběh o narození zaslíbeného dítěte, které se stalo někým, kdo ovlivnil celou historii lidstva, nás učí mnoha věcem. Židé tehdy očekávali narození spasitele jako krále. Jako někoho, kdo povstane z královské rodiny a svrhne nenáviděné Římany. Narodil se ale někdo, kdo byl v chudé rodině, narodil se v chlévě a vyučil se tesařem. Jakoby nám Někdo chtěl tímto příběhem ukázat, že život je někdy obyčejný, bez lesku a slávy, a že to v něm někdy vypadá jako v chlévě. Upoceně a nevábně. Že k životu prostě patří, když se nedaří a když to, s prominutím, někdy smrdí.
Ale Ježíš sám se nikdy nespokojil s touto perspektivou. To všechno kolem něj byly jen kulisy, nepříjemné, bolestné, ale v celém příběhu málo podstatné. Vždy vnímal tento chlév světa jako něco přechodného, co jednou přebolí. Vždy upozorňoval, že ten pravý život teprve přijde. Že tento svět je jen dočasnou záležitostí, a trochu té špíny musíme vydržet.
Když jsem byl malý a skončila konečně ta nekonečná večeře, vstoupil jsem do ztemnělého pokoje a radost ze všeho kolem, co pro mě bylo připraveno někým, kdo mě miluje, byla veliká. Není to obraz něčeho hlubšího?
Kéž by pro nás byly Vánoce připomínkou něčeho tajemného a hlubokého. Připomínkou toho, že věci kolem nás jsou pomíjivé a všechno má hlubší rozměr, než se na první pohled zdá.
Krásné Vánoce!
Žádné komentáře:
Okomentovat