Ludas page

psáno 3. května 2024

Zajímavá doba, skoro každý týden někdo z našich dětí píše nějakou zkoušku, která rozhodne o jejich budoucnosti. Rozhoduje se taky trochu i o naší budoucnosti. Se zatajeným dechem sleduju moje děti, jak přebírají zodpovědnost za svůj život a jsem na ně hrdý. Přes všechna trápení dnešních mladých lidí se s tím perou, jak můžou a my se jen můžeme modlit. Veru má za sebou dvě kola přijímaček a protože letos je poprvé ve hře nový elektronický systém přijímacího řízení Dipsy, budeme čekat měsíc na výsledky. Takové ticho před bouří, snažíme se to neřešit a čekat, až to přijde a doufat, že budeme slavit.

Míša s Lindou mají za sebou slohovou práci a dvě písemné maturitní státní zkoušky. K tomu si Míša střihnul další Scio zkoušku s nadějí, že přidá další body a tím i šance na vysokou školu, kam se chce dostat. Všechno je otevřené, všechno je před nimi. A to je dobře. 

A co je před námi s Ivou? Kdyby to teď mělo skončit, bylo by mi to tak líto. Ale mohl bych snad říct s výčitkou, že toho bylo málo? A tak doufám, jako snad každý, že ještě zítra, že ještě za měsíc, za rok … kolik let ještě?

Je noc a já sedím v hotelovém pokoji, Ivanka už spí, zítra nás čeká toulání se po místních horských loukách. Bude čas na to jít v našem povídání na hlubinu, poloprázdná Šumava je na to ideálním místem. To už jsme zjistili dávno. Tak dobrou noc, zítra nás čeká krásný den a my doufáme, jako snad každý, že nás jich čeká ještě spoustu…

psáno 31. května 2024

Dívám se na předchozí příspěvek ze třetího května a říkám si, kolik událostí se stane za jeden měsíc. Jedna věc jde za druhou, vy jste nikdy v té situaci jako rodič nebyli a tak se snažíte, aby míra a rovnováha podpory, povzbuzování, vyburcování a kritiky byla od vás namíchaná v tom nejlepším poměru. Tak, abyste tomu pomohli. Tak, aby to dětem pomohlo v jejich přípravě a odhodlání. Doufáte v dobrý konec, protože vás vždy napadne ten černý scénář, co by se všechno dělo, kdyby to nevyšlo. To trápení, slzy, spoustu další práce a komunikace, šrámy na duši … prostě se snažíte odhodit tyhle černé myšlenky někam pryč a soustředíte se na ten nejbližší milník, přičemž se snažíte ty další až tak neřešit.

Je konec května a my víme, že máme všechno za sebou a všechno dopadlo dobře. Míša i Veru to zvládli a my vděčně koukáme, že nenastal žádný černý scénář…

V první polovině května jsme odjeli opět “na Kohouta”, již třetí sraz naší rodiny, kde se nás 25 sejde, abychom se viděli alespoň jednou za rok. Znovu jsem bral kytaru a hrálo se a zpívalo, znovu jsme vyrazili na procházky a znovu - neuvěřitelné - jsme měli nádherné počasí. Všechno kolem v té krásné svěží zelené, stará myslivna s kachlovými kamny v každém pokoji, spoustu povídání a legrace. Míša s Lindou s námi tentokrát nejeli, protože měli “svaťák”, ale přijeli alespoň na sobotu. Po dopoledním výletu jsme vyrazili ještě na odpolední, už jenom já a Míša, jako za starých časů našich výletů. Jedna z vedlejších tisícovek s krásným rozhledem byla krásnou procházkou. Nahoře jsme seděli na skále a povídali a skoro se nám nechtělo zpět. V neděli přišla konečně zpráva o Verunky bodech v přijímačkách, stál jsem na cestě před myslivnou, kde byl alespoň nějaký signál, abych se přihlásil se do systému. Výsledky byly moc fajn, takže nám to udělalo radost s tím, že máme šanci se dostat tam, kam Veru chtěla.

psáno 11. června 2024

Včera jsem byl s Veru na škole podepisovat smlouvy a měl jsem z toho dobrý pocit. Míša si našel brigádu a rozváží po městě jídlo, prý aby byl zároveň venku a hýbal se. Je moc spokojený a vyhlíží oznámení z další školy. Na Karlovu univerzitu už ho vzali, tak uvidí, zda si bude moct ještě dokonce vybírat. Veru už má v podstatě prázdniny, minulý týden hrála každý den divadlo, které cvičili celý rok. Tento týden už chodí do školy jen občas, začíná balit, protože v pátek odjíždí do Anglie. Každý týden přináší další a další akce, třeba návštěvu otáčivého hlediště v Krumlově s novou adaptací Rozum a cit, nebo budějovických půlmaraton Runczech a návštěva kamarádů u nás na domečku. Jako obvykle Radek běžel půlmaraton pod 1:50, takže klobouk dolů.

V sobotu jsem poprvé hrál s kapelou pro několik tisíc lidí najednou a byl to zajímavý pocit, ve kterém se mísila nervozita, pokora a opojení, které pohled ze stage přináší. Díky tomu všemu jsme objevili Brno a jeho úžasné centrum, kde nejezdí auta a sedí lidé na zahrádkách a všudypřítomných lehátkách. Gastronomický hub, který jsme si užili i s největším nočním ohňostrojem, jaký jsem kdy v životě viděl. Byli jsme tam po delší době v celé sestavě i s Lindou a bylo to moc fajn.

Mám rád svůj život, právě teď chutná více sladce než před pár měsíci. Snad to chvíli vydrží...