Ludas page

 Srpen - první část

Prázdniny skončily a já vnímám dluh, který ke svému deníku mám. Stalo se toho hodně a já se pokusím aspoň něco z toho popsat.

Celé letošní prázdniny byly samozřejmě jiné než v předchozích letech a pro mnoho lidí jiné než v předchozích desetiletích. Kvůli koronaviru nás každý den provází zprávy s počty nakažených, s neustále se měnícími pravidly pro cestování do různých zemí a tak plány na zahraniční dovolenou připomínají tekuté písky. Po odpískané Americe jsme v červnu zamluvili ubytování v oblíbeném Zadaru s tím, že v případě horšího počasí překlopíme dovolenou u moře na trekovou dovolenou v blízkém pohoří Velebit. Do toho blízkost kaváren a dobrých restaurací a mnoho krásných míst, kde se dá jen tak sedět a kochat se západem slunce nebo přístavním ruchem, to všechno nás přesvědčilo a místo jsme zamluvili na poslední týden v srpnu, protože to byl jediný týden, kdy se naše rodinka konečně sešla.

Ale teď zpět, pryč od konce srpna do začátku července. Verunka má dva týdny tábora, jeden koňský a druhý skautský. Míša plánuje na jednom táboře 5 týdnů, což se zdá být jako překlep v číslovce, ale ona je to pravda. První týden jako pomocník na táboře mladších (jsme rádi, že tam je, protože to je přesně ten tábor, kde je Verunka), poté zůstává na 2 týdny svého posledního tábor, který může prožít jako účastník a ne jako vedoucí. Potom týden na Šumavě s námi, kam každoročně jezdíme “hlídat” skautský tábor v pauze mezi ostatními skautskými oddíly. A ano, hlídáme přesně ten tábor, kde už před námi Míša strávil 3 týdny. :-) A nakonec rádcovský kurz, pátý týden na táboře, kde se Míša chce připravovat na svůj postup ve skautské organizaci, aby mohl potom dělat vedoucího. Takový byl plán.

Při pohledu na kalendář a zaplněné týdny našich dětí si s Ivou říkáme, že si musíme začít zvykat na čas, kdy budeme trávit dovolené bez dětí. Tak se díváme na Airbnb a plánujeme minidovolenou jen pro nás dva, na 3 noci. Nejprve přemýšlíme o spa resortu, kde bychom se nechali trochu rozmazlovat, ale ten vybraný je beznadějně vyprodaný a tak hledáme další místa a postupně opouštíme myšlenku lázní a wellnesu. Začínáme hledat ubytování nejprve na Moravě, ideálně severní, kde to neznáme, ale do toho přichází zpráva o vypuknutí ohniska nákazy z místních dolů a my nakonec hledáme něco v blízkosti a soustředíme se na místa, která jsou v našem kraji a která přitom vůbec neznáme. A pak najdeme krásný apartmán přímo v centru Tábora, 50 metrů od náměstí.

Prožíváme opravdu krásné dny, přijíždíme do města, kde hned první večer probíhá jazzový festival a my se účastníme závěrečného skvělého koncertu. Je to tu takové městské, ale zároveň vesnické, lidi se zde znají, cítíme se dobře a vše se nese na vlně optimismu, že ona koronavirová doba je za námi a všichni se můžou znovu nadechnout. Máme vytipované restaurace a kavárny, kam by bylo dobré zajít a protože mi dobře funguje moje břicho, užíváme si všechny ty dobroty a jsme překvapeni z kvality zdejších podniků. V klidu a bez chvatu si procházíme historická zákoutí, děláme procházky, procházíme muzeem husitského hnutí a zdejšími katakombami a užíváme si luxus apartmánu a velkolepé terasy. Neplánovaně nacházíme zrekonstruovanou sokolskou plovárnu, kde nakonec trávíme spoustu času, takže se vracíme opálení tak, že se lidé ptají, zda jsme se nevrátili od moře.:-) Od teď už pro nás Tábor nebude cizí, ale krásné město, tak trochu nezaslouženě opomíjené turisty, což má ale také své benefity (nelze se ubránit srovnání s Českým Krumlovem).

Jinak běží dny svým ospalým tempem. V jiných letech byl ten kontrast větší než v tento. V jiných letech se například nestávalo, že by Verunka od března nechodila do školy. Když jsou děti pryč, režim je klidnější, jezdíme si odpoledne zaplavat do blízké řeky, někdy se sebereme a zajedeme do města na večeři a dny utíkají rychleji, než bychom chtěli.

A pak přichází víkend, který si plánujeme s jedním dnem dovolené navíc prodloužit a strávit na naší chatičce, kde jsme od koronavirového času nebyli. Tentokrát už budeme ve třech, protože Verunce tábory skončily. Dvě hodiny před čtvrtečním odjezdem mi volá z tábora Míša, že se vrátil z nemocnice, protože si natáhl vazy v koleni, do toho má vyvrknutý kotník a tak se všechny plány mění a my rušíme odjezd na chatu, jedeme pro Míšu na Šumavu a zůstáváme celý tropický víkend doma. Míšovi skončil 2 týdenní tábor po 4 dnech, ale má velkou šanci, že se s kamarády uvidí ještě na rádcovském - posledním týdnu. Míša má velkou ortézu, noha ho bolí, ale ortopedická kontrola po týdnu dopadá dobře a tak to vypadá nadějně…

Před námi je dovolená na Šumavě a hlavně ještě týden u moře. Ale čísla nakažených se začínají zvyšovat a my začínáme být neklidní z vidiny možné karantény při návratu nebo nutnosti platit za testy po příjezdu. Zvažujeme každý den, zda dovolenou nezrušit a nevíme, jak se rozhodnout...

Konec první části….:-)