Jsou určité bitvy, které v životě stačí vyhrát jen jednou. Ne, nemyslím vytrhávání zubů moudrosti, ale tam to taky platí.:-) Myslím tím třeba různé zkoušky jako řidičák, maturita nebo státnice. Prostě něco, co vás stojí obrovskou energii, na co se dlouho připravujete a když toho pak dosáhnete, nemusíte se starat o to, kdy se to bude opakovat. Nebudete znovu dělat maturitu, když už ji jednou máte. Prostě jednou to stačí.
Teď se blíží v životě našich dětí a tím pádem i v našich životech období, které se právě k takovým zkouškám váže. Přijímací zkoušky na střední školu, maturita a následné přijímací zkoušky na vysokou školu. Ano, takhle velké děti už máme a když se podívám do blogu zpět, skoro mám pocit, že ho psal někdo jiný. Že to nemůžu být já...
Ještě dnes si vzpomínám na ten pocit, když mě čekali zkoušky na střední. Ty měsíce a týdny plíživých obav, příprav a učení. Z bezpečného přístavu základní školy jsem poprvé musel vyplout do trochu dospělejších vod. Vzpomínám si na tu tíhu okamžiku, jak se večer před tím náročným dnem koupu ve vaně a není mi moc do smíchu. Jak mě provází táta ke škole a já jsem vděčný, že nemusím jít sám, jak vcházím do toho cizího nepřátelského prostředí a jsem na to sám. Sedám si do lavice, připravuji tužku, propisku, pravítko, tabulky ... a srdce mi buší. Tohle je ta chvíle, která rozhodne o mých dalších letech, možná o mém životě, který je zatím jako nepopsaný bílý list.
V minulých měsících a týdnech se naše děti připravovaly, tolik odpolední, tolik hodin, tolik energie. Už tenhle pátek vyplují do dospělejších vod. Jednou si budou vzpomínat na tu tíhu okamžiků, na to nepřátelské prostředí a na to, jak budou sami. Sednou si do lavice a srdce jim bude bušit. To bude ta chvíle, která rozhodne o jejich dalších letech, možná o jejich životě, který je zatím jako nepopsaný bílý list...
Žádné komentáře:
Okomentovat