Konečně zase bosí, je prvního dubna a teploty stoupají k letním hodnotám. A kdyby ten proradný vítr nepřinesl v minulých dnech prach ze Sahary, byly by letní teploty už v březnu. Takhle byly pouze nadprůměrné. To nám ale bohatě stačilo... schovaní znovu na naší chatičce. Děláme ohníčky, včera jsem vytáhl kytaru a spolu jsme si s Ivou zpívali a písničky stoupaly podél skal a nesly se po vodě.
"Tak je zima už za námi...", říkám Ivance a začínáme vzpomínat. Minulý extrémně teplý říjen jsme se ještě koupali v řece a opravdový podzim pro nás začal až po návratu z Tenerife. Uteklo několik listopadových týdnů, které už byly ve znamení cvičení na vánoční koncert a příprav na vánoční trhy. Sněží, mrzne a více než 2 týdny je venku opravdová zima. Týdny běží rychlostí větší, než bychom si přáli, pokaždé někdo nachcípaný, já stále doma, v kamnech praská oheň. A pak máme po koncertu a po trzích, párkrát ještě hrajeme a děláme radost opuštěným seniorům a připravujeme se na vlastní Vánoce, ty rodinné. Máme během nich jen pár vzácných dnů klidu a vydáváme se na Železnou Rudu, kde jak v Čechách, tak v Německu lyžujeme a netušíme, že tohle budou jediné letošní lyže. Vracíme se a do 14 dnů máme Míšovo maturák a po něm začínají otevřené dny středních škol, kam s Verunkou chodíme. Jedu s Míšou taky do Prahy, podívat se na otevřené dny Vysoké školy ekonomické. A zima už se nevrací, únor je extrémně teplý, všechno o měsíc a možná i víc posunuté.
A jak je to teď? Obě naše děti se připravují. Buď na zkoušky na střední či vysokou nebo na maturitu. Následující dva měsíce budou v tomhle ohledu náročné. Minulý týden mi Míša vyprávěl, jak si objednával a vybíral jídlo ve školní jídelně na duben a jak ho to nenechalo vyplnit pár posledních dnů. Koukal na to, že je to chyba, ale pak mu došlo, že ne, že to už mu končí škola a začíná "svaťák". 4 roky školy budou za chvíli pryč a člověk nad tím ani nesmí moc přemýšlet, jinak by se utrápil smutkem z prchavosti všech okamžiků.
Žádné komentáře:
Okomentovat