Znovu nemůžu začít jinak než zmínkou o počasí, které připomíná cokoliv, jen ne zimu. Noviny přináší na prvních stránkách fotky opalujících se lidí, lidí v mikinách a tričkách, kteří si užívají předčasné jaro. Klimatické změny se začínají projevovat s větší intenzitou a to je jen začátek toho, co nás čeká a co jsme si takovou dobu nechtěli přiznat. Nedávno jsem viděl dokument "Nepříjemná pravda". Zrovna teď běží v kinech, ale dá se samozřejmě sehnat i jinak, takže pokud máte možnost, doporučuji. Nevím, jak zapůsobí na vás, ale nám otevřel oči a zanechal dojem tak silný, že nás vedl ke změně některých postojů a chování.
Minulý týden byl hektický, tlačí na nás termíny různých profesí, které se za několik týdnů začnou střídat na stavbě a tak, i když se to může zdát na první pohled předčasné, musíme vybírat, kde bude jaký vypínač, jaké typy světel použijeme a dokonce i jakou vanu nebo umyvadlo budeme mít. Najednou přichází drobná rozhodnutí, která ale ve výsledku naprosto zásadně ovlivní prostředí, ve kterém budeme trávit velkou část našeho života. Vždy jsem si myslel, že budu mít čas všechno promýšlet, zvažovat a dlouho, dlouho hodnotit všechna pro a proti. Realita je ale uspěchaná a některá rozhodnutí je nutné dělat rychleji, než bych si přál. Na druhou stranu, možná je dobře vrhat se do některých věcí po hlavě a moc nad vším nepřemýšlet a nakonec se z toho nezbláznit. A tak děláme to nejlepší, co umíme, a doufáme že neuděláme nějakou zásadní chybu, která by nás potom štvala.
V sobotu jsem byl s Míšou v zoologické zahradě. Ona hektičnost minulého týdne měla za následek nedostatek času stráveného s ním. A protože to je to poslední, čeho jsem ochotný se vzdát, udělali jsme si alespoň malý výlet. Naposled byl Míša v ZOO na Hluboké v červnu a je krásné sledovat, jak moc se od léta změnil. Zatímco minule zvířátkům mával a my se radovali z každého slovíčka, které pronesl, dnes cestou tam nezavřel pusu. Naučil se říkat barvy a tak když projíždíme městem, má někdy tendenci říkat barvy, které kolem sebe vidí. A tak míjíme různě barevná auta, budovy, billboardy a zezadu z dětské sedačky se v nejrůznějším sledu ozývá "čevená, ožová, žutá, bíá, čená, zelená". Přímo v zahradě pak komentoval chování zvířat, opice na něj dělala kuk a baf, klokan dělal hop, vydra hami a papoušci křičeli. Nezapomněl se s každým zvířátkem rozloučit, zamávat, říct své papa nebo ahoj a u zvlášť oblíbených kusů pronést své oblíbené "zas" - příslib brzkého shledání. O opicích pak vyprávěl ještě večer před spaním a jeho první slova v neděli ráno byla "kuk opice", což znamená, že zážitek, který jsme spolu prožili, byl natolik silný, že přetrval i do dalšího dne. Mám z toho radost, protože vidím, jak moc se mu to líbilo, jak silný a hezký zážitek to pro něj byl.
To poslední, o čem chci dnes psát, byla Míšova nedělní návštěva kina. Byla to iniciativa mojí sestry - tety Lucici, jak by řekl Míša. Dávali příběhy malého Cvrčka a Lucka doufala, že by to mohlo být dostatečně poutavé i pro dvacetiměsíčního špunta. Jsou některé věci, které Míša zažívá poprvé a zažívá je s někým jiným. Vím, že nemůžu u všeho být a nechávám to plavat. Ale kino ?!? Jedna z mých životních vášní ?? To bych přes srdce nepřenesl, abych u toho nebyl. Proto jsem přijel do kina a našel už Lucku a Míšu posazené do vypolstrovaných sedaček. Vyndal jsem foťák a Míšu vyfotil, což se ukázalo jako dobrý nápad, jelikož ten krátký okamžik byl posledním, kdy Míša seděl na místě. Docela mi děl problémy se promenovat před celým sálem a tak těžce nesu, když přijdu do kina a musím jít uličkou na druhou stranu a mám pocit, že znuděné obecenstvo, které bere za vděk jakoukoliv podívanou, zkoumá i moje myšlenky. No, tak tentokrát jsem si to užil. Míša byl nadšen prostorem i neznámým prostředím. Ne, chodit k plátnu jsem mu zakázal, ale promenování před celým obecenstvem jsem si užil na několik let dopředu. Pak se naštěstí zhaslo a já musím říct, že to bylo fajn a že Míša seděl a na svůj věk byl velmi pozorný. Už se těším na příště ... ale prosím, kdyby to mohlo být bez té promenády :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat