Vzpomínám někdy na ty časy. Zdá se to být tak dávno, přitom jsou některé vzpomínky překvapivě jasné. Střední škola, neopakovatelné místo, kde jsme se stali dospělými, aniž bychom si toho všimli.
Nepříjemná neosobní místa se stávají vašim druhým domovem. Tvrdá školní židle tím nejpoužívanějším kusem nábytku a dlouhé chodby s levným linem pak předsíní do obýváku - vaší třídy. Ta je útočištěm i pastí zároveň. Záleží na čase, tedy přesněji na hodině, která zrovna probíhá. Záleží na učiteli, který může být stejně tak dobrým jako špatným příkladem.
Ještě teď vidím tváře mých spolužáků. A víte co je zajímavé? Nezměnili se. Vidím je tak, jak vypadali tehdy. Vidím mojí Ivu, usměvavou i ustaranou z mého věčného lajdáctví. Vidím Miciho, vlasy mu padají do čela a já vím, že já se směju tomu, co řekne a on se směje tomu, co říkám já. A tak tlacháme, protože to nám jde nejlépe. S Lukášem debatuju o filmu, který jsem viděl minulý týden, s Pavlem na mě působí trochu jako bráchové, i když nechápu, co mají společného. Pejdžr běhá po třídě ve vypůjčeném baloňáku, a protože má, i přesto že je duben, krátké kalhoty, vypadá jako úchyl, což je jeho záměr. Slyším smích Zifinky, nenapodobitelný, takový, který vás rozesměje, i když k tomu nemáte důvod. Švejk si maluje do mapy nové železniční tratě, Tetina si oživuje rtěnkou rty a sklání se přitom k zrcátku, někteří se snaží na poslední chvíli zopakovat si látku, ze které se bude za chvíli zkoušet. Někteří svačí, jiní korzují, vytvářejí se hloučky lidí, kteří si povídají o čemkoliv, aby se co chvíli znovu přeskupily. Je to panoptikum, vlastní mikrosvět, žijící organismus.
A pak to přijde, najednou zvoní. Někteří se vzorně posazují do lavic, jiní jakoby nic neslyšeli, pokračují ve své činnosti. Otevírají se dveře, to vbíhají poslední opozdilci - z bufetu na chodbě, z kouřové, z návštěvy lásky z jiné třídy. Až najednou s rázností sobě vlastní vstoupí učitelka a celá třída se naplní hlukem šoupajících židlí a hlasů, který po několika málo vteřinách ustane v ticho přímo mrtvolné - jde se zkoušet.
Tak ticho, ticho !!! A hlavně na sebe nijak neupozorňujte ... aby zrovna vás dneska úča nevytasila !!!
Žádné komentáře:
Okomentovat