Dnes to bude zase takový "pelmel". Nejprve k našemu domu. Stále něco přibývá. V uplynulých 3 týdnech všechny vestavěné skříně a police, všude tam, kde jsme je chtěli mít. Tento týden přibyla pergola. Stala se součástí domu. Pergolu jsme plánovali už na papírech plánů, ale došlo na ni až teď. Z důvodu estetických jsme chtěli pergolou rozbít jednotvárnost tvarů domu a z důvodu praktického jsme pergolou chtěli rozšířit užitný prostor domu a snížit i množství slunečních paprsků dopadajících z jižní strany prosklenou plochou do obýváku. Tak to bylo plánováno a zamýšleno. Po dvou měsících jsme si na jednoduchý tvar domu zvykli a ona jednoduchost se nám začala líbit. "Snad to tou pergolou nezkazíme", říkali jsme si a navzájem se uklidňovali. Nakonec jsme stavbě dali zelenou z praktického hlediska a doufali, že i to estetické dopadne dobře.
Dopadlo. Pergola stojí a my jsme nadšení, že ten obraz, vzezření, image nebo v modelingu používané slovo "look", je vyzrálejší, dospělejší. Dalo by se říct, že ta pergola domu sluší :-) Opticky také vypadá dům větší, i když to nebyl záměr.
V pondělí jsme byli na maturitním plese. Využili zdvojeného příjmu a koupili Ivě plesové šaty. Iva jich vyzkoušela několik, ale já si myslel na jedny, ve kterých nakonec odešla. Prodavačka s chorvatským původem pochválila můj vkus, protože jsme se v připomínkách překvapivě doplňovali a zabalila šátek jako dárek. Protože nebyl čas, tak jsme šaty nakonec kupovali v den plesu a ještě ten den se upravovali, aby Ivě seděly. Docela na poslední chvíli, ale nervy jsme z toho neměli, tak nějak jsme tomu nechávali volný průběh.
Ples byl povedený a maturantka, Ivanky neteř, kvůli které jsme tam vlastně byli, byla krásná. V jednom zápisu z 11.4.2006 jsem psal o svém překvapení nad proměnou dívky v ženu. Dnes už nad tou úžasnou proměnou nežasnu, jen jsem vděčný, že jsem mohl být při tom a stát se neoddělitelnou součástí života někoho druhého. Večer jsme si užili o to víc, že přišlo plno známých a kamarádů a my na parketu společně blbnuli a užívali si legraci, snad nakaženi všeobecným veselím, snad touhou trochu zapomenout na všední dny a jejich ubíjející šeď.
Od té doby, co Iva pracuje, změnil se nám trochu životní rytmus. Až na výjimky vstávám každé ráno v půl šesté a chodím na šestou do práce. Mohu pak brzo z práce, vyzvednout Míšu od babičky a většinou jdeme za Ivou. V centru města je Střelecký ostrov, upravený jako park s dětským hřištěm. To celé je koncipované jako noty, notové osnovy a hudební nástroje. Zkrátka je moc hezké, stylové a Míša ho má moc rád. Jsme tam skoro každý den a čekáme na Ivu. Někdy zacházíme do Mléčného baru, jednoho z mála nekuřáckých míst ve městě. Když Iva přijde, Míša i Iva si radostně běží naproti, padnou si do náruče a točí se spolu. Znovu si uvědomuji větu, kterou mi řekla Iva před zkouškovým obdobím a která platí univerzálně i pro období, které právě prožíváme.
"Ano, budeš mít míň času, ale za to si ho budeš víc vážit a prožívat o to intenzivněji."
Dopadlo. Pergola stojí a my jsme nadšení, že ten obraz, vzezření, image nebo v modelingu používané slovo "look", je vyzrálejší, dospělejší. Dalo by se říct, že ta pergola domu sluší :-) Opticky také vypadá dům větší, i když to nebyl záměr.
V pondělí jsme byli na maturitním plese. Využili zdvojeného příjmu a koupili Ivě plesové šaty. Iva jich vyzkoušela několik, ale já si myslel na jedny, ve kterých nakonec odešla. Prodavačka s chorvatským původem pochválila můj vkus, protože jsme se v připomínkách překvapivě doplňovali a zabalila šátek jako dárek. Protože nebyl čas, tak jsme šaty nakonec kupovali v den plesu a ještě ten den se upravovali, aby Ivě seděly. Docela na poslední chvíli, ale nervy jsme z toho neměli, tak nějak jsme tomu nechávali volný průběh.
Ples byl povedený a maturantka, Ivanky neteř, kvůli které jsme tam vlastně byli, byla krásná. V jednom zápisu z 11.4.2006 jsem psal o svém překvapení nad proměnou dívky v ženu. Dnes už nad tou úžasnou proměnou nežasnu, jen jsem vděčný, že jsem mohl být při tom a stát se neoddělitelnou součástí života někoho druhého. Večer jsme si užili o to víc, že přišlo plno známých a kamarádů a my na parketu společně blbnuli a užívali si legraci, snad nakaženi všeobecným veselím, snad touhou trochu zapomenout na všední dny a jejich ubíjející šeď.
Od té doby, co Iva pracuje, změnil se nám trochu životní rytmus. Až na výjimky vstávám každé ráno v půl šesté a chodím na šestou do práce. Mohu pak brzo z práce, vyzvednout Míšu od babičky a většinou jdeme za Ivou. V centru města je Střelecký ostrov, upravený jako park s dětským hřištěm. To celé je koncipované jako noty, notové osnovy a hudební nástroje. Zkrátka je moc hezké, stylové a Míša ho má moc rád. Jsme tam skoro každý den a čekáme na Ivu. Někdy zacházíme do Mléčného baru, jednoho z mála nekuřáckých míst ve městě. Když Iva přijde, Míša i Iva si radostně běží naproti, padnou si do náruče a točí se spolu. Znovu si uvědomuji větu, kterou mi řekla Iva před zkouškovým obdobím a která platí univerzálně i pro období, které právě prožíváme.
"Ano, budeš mít míň času, ale za to si ho budeš víc vážit a prožívat o to intenzivněji."
3 komentáře:
Moudrá to žena..Mně se líbí, jak si umíte na všechno důležitý udělat čas.. S tím máme my s Davidem dost problém. A počítače v tom hrajou dost velkou roli:o)) Zuzka
Jééé, Zuzko díky. Ale taky máme chvíle, kdy vnímám, že jsme něco špatně naplánovali, zorganizovali. Jsou chvíle, které mohli být využity smysluplněji a lépe. Snažím se, aby počítač hrál v našem životě menší a menší roli (zvlášť, když je mým každodenním profesním společníkem už přes 11 let ...).
Zuzi, myslím, že jsem to neřekla takhle vzletně :-)
Okomentovat