Vezmu do ruky kytaru, a prsty začnou automaticky skládat akordy, tisíckrát naučené pohyby. Kdyby takhle mohl fungovat život, aby člověk jen posunul ruku po hmatníku, to podle toho, jaký den by zrovna byl. Kdyby se stala nějaká událost, uchopil by svůj život jinak a píseň by zněla dál, v jiném akordu, ale zvučně a harmonicky.
Ani tento deník není místem, kam mohu napsat všechno a tak jen řeknu, že ať jsme si plánovali cokoliv, realita je taková, že Iva nastupuje v pondělí do práce. Dříve než jsme mysleli, dříve než jsme doufali. Z toho materiálního hlediska, z pohledu, že potřebujeme peníze na hypotéku a na plno dalších věcí spojených s domem, je to zpráva úžasná. Iva byla sama kontaktována s nadstandardní nabídkou a my věděli, že své rozhodnutí posunujeme jen o několik málo měsíců, protože konec třetího roku mateřské dovolené, ze zákona doby, po kterou má zaměstnavatel povinnost držet pracovní místo, se neúprosně blíží a my budeme muset řešit otázky, jak dál. Zda si můžeme dovolit, aby Iva o své místo přišla a jak bude vypadá život nás třech, při různých variantách našich rozhodnutí.
A tak rozhodnutí padlo a my máme před sebou určitý čas, kdy bude rodina fungovat úplně jinak, než poslední tři roky. Žijeme nadějí, že po určitém období si znovu zopakujeme všechny rodičovské starosti znovu, pěkně od začátku a že k tomu, abychom si je vychutnali, budeme mít trochu více krytá záda.
Ani tento deník není místem, kam mohu napsat všechno a tak jen řeknu, že ať jsme si plánovali cokoliv, realita je taková, že Iva nastupuje v pondělí do práce. Dříve než jsme mysleli, dříve než jsme doufali. Z toho materiálního hlediska, z pohledu, že potřebujeme peníze na hypotéku a na plno dalších věcí spojených s domem, je to zpráva úžasná. Iva byla sama kontaktována s nadstandardní nabídkou a my věděli, že své rozhodnutí posunujeme jen o několik málo měsíců, protože konec třetího roku mateřské dovolené, ze zákona doby, po kterou má zaměstnavatel povinnost držet pracovní místo, se neúprosně blíží a my budeme muset řešit otázky, jak dál. Zda si můžeme dovolit, aby Iva o své místo přišla a jak bude vypadá život nás třech, při různých variantách našich rozhodnutí.
A tak rozhodnutí padlo a my máme před sebou určitý čas, kdy bude rodina fungovat úplně jinak, než poslední tři roky. Žijeme nadějí, že po určitém období si znovu zopakujeme všechny rodičovské starosti znovu, pěkně od začátku a že k tomu, abychom si je vychutnali, budeme mít trochu více krytá záda.
2 komentáře:
Starostí je v životě mnoho..bolestivých i zraňujicích. Ovšem náš mozek si nechává místo na zážitky, emoce, příhody, které jsou šťastné, ty nejkrásnější z celého našeho života ( aspoń občas ten mozek něčemu je :-))))..vzpomeň si na ně vždy, když ti bude smutno...
Zuzi, snazim se ... vzdy se snazim videt a vzpominat na to krasne, co uz v hlave mam.
Okomentovat