Ludas page

To ulehčení, které ze člověka spadne, když udělá další zkoušku, to je nepřenosná zkušenost. Zdá se mi, že čím je člověk starší, tím ztrácí určitý bezstarostný nadhled, určitou dávku nezodpovědnosti, která je někdy pro studování potřebná. O to větší je pak úleva, která přijde. Najednou mohu vyhodit stohy vytisknutých papírů popsaných zvýrazňovačem, vrátit knihy do knihovny a nechat v hlavě bloudit myšlenky bez dotěrné otázky, zda jsem dnešní den věnoval učení dost a zda na to všechno stačím.

Dneska jsem ukončil další semestr, sedím, dívám se z okna a uvnitř mě hraje hudba, jako na zahradní slavnosti. Uvnitř mne je jakési čisto a uklizeno. Najednou mám pocit, že mám spoustu času. Že nemusím vyplňovat rána, večery a všemožné volné chvíle opakování sémiotického rozdílu mezi dvěma paradigmaty pohledu na znak nebo připomínáním si toho, kdo vystoupil na sjezdu spisovatelů v roce 1956. Uvědomuji si, že v pohledu mého života a toho, co je v něm důležité, jsou nějaké zkoušky i nějaká škola nepodstatnou záležitostí, avšak uprostřed zkouškového období a nervozity mojí i všech kolem, se to tak člověku nejeví. Je těžké získat nadhled a nepropadnou pocitu, že právě škola a zkouška, která je před vámi, není tím, co rozhoduje o budoucnosti a štěstí lidstva. Člověk jako by měl klapky na očích a nebyl schopný si je sundat.

Ale to je teď už minulost a já se těším na to, co přijde. Sice budu většinu léta 8 a půl hodiny denně v práci, ale po letošním zkouškovém období mi přijde, že mě čekají krásné slunné měsíce, plné volného času a dobrodružství. Že mě čekají prázdniny ... :-)