Vstávám brzy ráno. Většinu roku za tmy. Až někdy v dubnu mě provází světlo a jak se blíží květen, tak i slunce. Užívám si to, protože vím, že je to jen na pár měsíců. Chápu, že pro někoho je vstávání v hodině, která začíná číslicí 5, děsivá představa, já v tom ale nalézám určitý druh potěšení. Získává pocit, že mi den neutíká, že jsem přitom, když se rodí. Východ slunce v mně vždy vzbuzoval cosi posvátného, ne snad kvůli slunci samotnému, ale kvůli majestátnosti celé scény.
Četl jsem, že lidé se dělí na sovy a skřivany, to podle toho, kdy v sobě mají dostatek tvůrčí energie. Skřivani tu energii mají ráno a dopoledne, vstávají relativně bez problémů a s lehkostí, ale večer se stávají nepoužitelnými a s přicházejícími stíny nepřestávají v pravidelných intervalech zívat a pokukovat po posteli. Sovy naopak s houstnoucí tmou ožívají, pouští se do všelijakých aktivit, zájmů a často i do práce. Ráno ale připomínají lidi na úrazovém oddělení krajské nemocnice. Pokud jsou nuceni vstát dříve než v osm, devět či deset hodin, plouží se, narážejí do nábytku a tupě zírají do prázdna.
Někdy mohou být okolnosti v životě takové, že například kvůli dětem nebo práci je nucena sova žít životem skřivana a skřivan zase životem sovy. Nikdy to pak není úplně ideální a při první možné příležitosti se ta která skupina vrací vše do svých kolejí, sovy ráno dlouho spí a skřivani zase brzy večer.
Já jsem jednoznačně skřivan. Vždy to tak bylo. Už jako dítě jsem nespal moc dobře a už vůbec ne dlouho. Byl jsem ten typ dítěte, který své rodiče každé ráno budí a dožaduje se jejich vstávání. Můj Míša je v tomto ohledu po mně a bez ohledu na to, v kolik hodin jde večer spát, vstává mezi půl sedmou a půl osmou. Výjimky, které potvrzují toto pravidlo, spadají spíše před půl sedmou než za půl osmou. V dětství a pak v pubertě jsem byl naučený, mít u postele knížku, abych se ráno nenudil a abych ostatní nebudil. Ať už jsem spal doma či u babiček nebo prostě u kamarádů, vždy jsem byl ten, kdo vstával první. Možná je to nakonec taky důvod toho, proč jsem jako dítě přečetl tolik knížek :-) Taky doma, v naší ložnici, jsem se už smířil s tím, že usínám vždy jako poslední a vstávám jako první. Iva je totiž asi zástupcem třetí, dosud nepojmenované skupiny, která je typická tím, že večer chodí brzy spát a ráno déle spí. Nenapadá mě teď adekvátní zvířátko, ale určitě na to jednou přijdu.
A co vy? Jste skřivani nebo sovy? :-)
Četl jsem, že lidé se dělí na sovy a skřivany, to podle toho, kdy v sobě mají dostatek tvůrčí energie. Skřivani tu energii mají ráno a dopoledne, vstávají relativně bez problémů a s lehkostí, ale večer se stávají nepoužitelnými a s přicházejícími stíny nepřestávají v pravidelných intervalech zívat a pokukovat po posteli. Sovy naopak s houstnoucí tmou ožívají, pouští se do všelijakých aktivit, zájmů a často i do práce. Ráno ale připomínají lidi na úrazovém oddělení krajské nemocnice. Pokud jsou nuceni vstát dříve než v osm, devět či deset hodin, plouží se, narážejí do nábytku a tupě zírají do prázdna.
Někdy mohou být okolnosti v životě takové, že například kvůli dětem nebo práci je nucena sova žít životem skřivana a skřivan zase životem sovy. Nikdy to pak není úplně ideální a při první možné příležitosti se ta která skupina vrací vše do svých kolejí, sovy ráno dlouho spí a skřivani zase brzy večer.
Já jsem jednoznačně skřivan. Vždy to tak bylo. Už jako dítě jsem nespal moc dobře a už vůbec ne dlouho. Byl jsem ten typ dítěte, který své rodiče každé ráno budí a dožaduje se jejich vstávání. Můj Míša je v tomto ohledu po mně a bez ohledu na to, v kolik hodin jde večer spát, vstává mezi půl sedmou a půl osmou. Výjimky, které potvrzují toto pravidlo, spadají spíše před půl sedmou než za půl osmou. V dětství a pak v pubertě jsem byl naučený, mít u postele knížku, abych se ráno nenudil a abych ostatní nebudil. Ať už jsem spal doma či u babiček nebo prostě u kamarádů, vždy jsem byl ten, kdo vstával první. Možná je to nakonec taky důvod toho, proč jsem jako dítě přečetl tolik knížek :-) Taky doma, v naší ložnici, jsem se už smířil s tím, že usínám vždy jako poslední a vstávám jako první. Iva je totiž asi zástupcem třetí, dosud nepojmenované skupiny, která je typická tím, že večer chodí brzy spát a ráno déle spí. Nenapadá mě teď adekvátní zvířátko, ale určitě na to jednou přijdu.
A co vy? Jste skřivani nebo sovy? :-)
11 komentářů:
Tak já se určitě přidávám ke skřivanům :-))) obzvlášť po 25 narozeninách zjišťuju, že jsem schopná v půl 9 zalehnout a teda rozhodně ve večerních hodinách neožívám :-))) Lucka
Já jsem asi po letech s Davidem transformovala do sovy, co jinýho mi zbylo:o)) Dřív jsem vstávala vždycky už v sedm a teď lezu z postele kolem půl 9 a to se mi ještě nechce:o) a nejvíc práce udělám fakt až večer. A i když se mi tenhle rytmus nelíbí- byla bych radši skřivan- tak s tím asi nic neudělám. Zuzka
A zrovna včera jsem si na tebe Luďo vzpomněla, když jsem šla po druhý ráno spát. Vypínala jsem msn a viděla tam to tvoje at work..from 6 AM:o)) že už vlastně za chvíli vstáváš a kolik práce uděláš, co já si budu chrnět a naopak. Je to vtipný, jak jsme každej jinej.. proto mi dnešní článek sedl do noty:o) Zuzka
Větší sovu než jsem já jsem snad ještě nepotkal. Vstávání před osmou devátou ráno pokládám za holý nesmysl a pokud jsem k tomu někdy přinucen, tak to cítím jako velikou osobní újmu po celý den.
Naopak k večeru ožívám a v takových 22 - 23 hod. jsem na svém vrcholu a jsem schopen duševně a fyzicky téměř i mladických výkonů:-)), přičemža pak na ulehnutí jedna, dvě v noci žádná míra.
Díky Luďo za tvou zajímavou úvahu.
Pavel
Pavle, to jsem o tobě nevěděl :-) Vím, že pražským režimem jsi musel posunout příchody a ochody z práce. Až teď zjištuji, že to pro tebe byla asi vítáná změna :-)
Luci...chacha...takže něco podobného jako Iva :-)
Zuzko, no ... já bych to nezvládl. Byla by to na mě až moc velká míra přízpůsobení :-)
Jen jednou v životě jsem měl období, kdy jsem pravidelně vstával kolem deváte hodiny. Bylo to, když jsem byl několik měsíců doma - nemocný, takže jsem nechodil do práce a ještě k tomu malinkatý Míša právě kolem té deváté vstával, takže v chatičce kde bylo všechno slyšet, bylo nejpraktičtější, abychom vstávali všichni najednou.
I já se přidávám k sově,spánek jsem vždycky milovala,a včasné vstávání pro mě byl horor už od školky,mamka to se mnou neměla lehké :-) Já jsem zase slyšela, že není ženské,která nemá ráda spánek,a dámy ,myslím,že na tom něco je :-) :-)
Šárka
Ahoj Luďo,
tak přemýšlím, kam bych se zařadil. U mne je to podle období. Před lety když jsem jezdil s náklaďákem, tak pro mne nebyl problém jít spát v deset a vstávat ve čtyři v půl páté a to kolikrát v zimě když byly velký mrazy tak kolem půlnoci jsem chodil protočit auto, aby nezamrzlo. Takže to bylo období " Napoleon". Ten prý údajně spal čtyři hodiny denně. Dnes mám období kdy se spíše podobám sově. Chodím spát dost dlouho a vstávám před šestou. Ale jsou dny kdy jsem jako medvídek, to bych spal skoro pořád. Ale klasicky vstávám kolem šesté, Marketka bude asi skřivan, ta se probouzí mezi pátou a šestou. No a Marti chtě nechtě je skřivanem. Čau radek
Žiju jako sova - ráno se mi nechce z postele a večer do postele, jsem nevyspalá a unavená a když mě okolnosti přinutí vstávat dřív a chodit dřív spát, tak jsem v pohodě, takže jsem možná přeučený skřivan :-)))
Markéta
Okomentovat