3 momenty minulého týdne...
Týden, který je za námi, ač pracovní, stojí rozhodně za zaznamenání. Léto se nechce s námi rozloučit a my s ním také ne. A tak den za dnem plyne svým prázdninovým tempem. Asi je to tím, že Míša byl a stále ještě je u babičky s dědou na chatě a my máme přes týden několik volných večerů. Přes rok věc téměř neuvěřitelná. Přesto nelze Míšu nevidět a tak několik odpolední v týdnu trávíme s ním, buď přímo na chatě nebo že si ho na odpoledne odvezeme a večer ho zase na chatu přivezeme. Jako třeba minulé pondělí, kdy jsem odešel dřív z práce a s Míšou strávil několik hodin u vody, kde snad z důvodu studených rán nebo vody, nebylo živé duše. Lehli jsme si po koupání na deku, já vytáhnul Sluníčko a četl Míšovi o Pejsánkovi Hafánkovi a co nového je zase na hradě Bradě. Míša pozorně poslouchal a kontroloval, jestli si nevymýšlím, protože většinu toho, co je v časopise pro nejmenší napsáno, zná už nazpaměť. Když jsme slézali k jezu, uklouzla mi noha a oba dva jsme sjeli po zadku dolů, odnesl jsem si díru v plavkách na zadku, ale nasmáli jsme se. Odpoledne jsme šli s Míšou naproti Ivě k práci, a společně jsme poprvé s Míšou vylezli na Černou věž. Zjistili jsme, že více než úchvatný pohled na centrum města Míšu zajímá hodinový strojek a zvony ukryté mezi spletí dřevených schodů a tak jsme četli jména na zvonech a vysvětlovali, proč nemůžeme začít zvonit, proč nemůžeme lézt dál až do té báně věže, kam měl Míša tendenci se neustále sápat. Nakonec vzal zavděk i výhledem a tak jsme se smáli tomu, jak jsou dole lidi maličcí, ukazovali si, kde je zámek Hluboká, kde elektrárna a kde náš baráček.
Minulý týden jsme také využili jednoho - možná posledního dne, kdy se teploty blížily ke 30 stupňům a po práci jeli do Římova. Průzračná voda jen pár set metrů pod přehradou vybudovanou jako zásobárna pitné vody, málo lidí, slunce, které ještě pálí a krásné domy, s opravenými fasádami, poskládané jeden před druhý a jeden nad druhým, vyzývavě čnící nad řekou, jeden vzdáleně připomínající sídla z francouzské Provence, jiný zase zbytky gotické klenby a římsami jakousi kapli. A hned vedle přestavěný mlýn a ve vodě stojící rybáři a děti, ty menší nahaté, běhající po jezu. Nepopíratelný genius loci. Radost zde být, radost nejen pro tělo. Dvě hodiny jsme se jen koupali a osychali na dece, dívali se na to hezké místo kolem, četli a povídali si. Znovu mě udivovalo, jak vzácné mohou být kdysi tak všední a běžné momenty. A když slunce sláblo, nevydrželi jsme a neohlášení jeli znovu na chatu, abychom mohli Míšu obejmout, být s ním a radovat se z toho, jak je šťastný ve svém světě s babi a dědou, obklopen sestřenicemi a bratrancem, ve dnech plných procházek a koupání.
Minulý týden bylo také několik teplejších nocí, než bývá na konci srpna zvykem. Vzali jsme skútra a jeli k řece. Asi těžko lze slovy vystihnout, co pro nás znamená noční koupání. Těžko lze vyjádřit to množství pocitů, nezapomenutelných zážitků z dětství i dospívání, ten pocit dobrodružství, pocit jakéhosi porušování tabu, pocit jedinečnosti a svobody. Stál jsem v řece, po pás potopený v chladivé Malši a díval se na milióny hvězd. A hlavou mi znovu zněl výrok Immanuela Kanta o tom, že ho nejvíce naplňují obdivem a úctou dvě věci - hvězdné nebe na námi a mravní zákon v nás. Kolem šuměl jez, byli slyšet cvrčci a my se smáli, když jsme vylézali z řeky, s husí kůží od chladivé vody a k tomu svítil měsíc, ten tichý a věrný průvodce všech, kteří v noci podnikají takové výlety. V uších mi zněla jedna písnička, která mi vždycky v takových chvílích v hlavě zní. Jestli chcete, podívejte se na ní - R.E.M. – Nightswimming
Týden, který je za námi, ač pracovní, stojí rozhodně za zaznamenání. Léto se nechce s námi rozloučit a my s ním také ne. A tak den za dnem plyne svým prázdninovým tempem. Asi je to tím, že Míša byl a stále ještě je u babičky s dědou na chatě a my máme přes týden několik volných večerů. Přes rok věc téměř neuvěřitelná. Přesto nelze Míšu nevidět a tak několik odpolední v týdnu trávíme s ním, buď přímo na chatě nebo že si ho na odpoledne odvezeme a večer ho zase na chatu přivezeme. Jako třeba minulé pondělí, kdy jsem odešel dřív z práce a s Míšou strávil několik hodin u vody, kde snad z důvodu studených rán nebo vody, nebylo živé duše. Lehli jsme si po koupání na deku, já vytáhnul Sluníčko a četl Míšovi o Pejsánkovi Hafánkovi a co nového je zase na hradě Bradě. Míša pozorně poslouchal a kontroloval, jestli si nevymýšlím, protože většinu toho, co je v časopise pro nejmenší napsáno, zná už nazpaměť. Když jsme slézali k jezu, uklouzla mi noha a oba dva jsme sjeli po zadku dolů, odnesl jsem si díru v plavkách na zadku, ale nasmáli jsme se. Odpoledne jsme šli s Míšou naproti Ivě k práci, a společně jsme poprvé s Míšou vylezli na Černou věž. Zjistili jsme, že více než úchvatný pohled na centrum města Míšu zajímá hodinový strojek a zvony ukryté mezi spletí dřevených schodů a tak jsme četli jména na zvonech a vysvětlovali, proč nemůžeme začít zvonit, proč nemůžeme lézt dál až do té báně věže, kam měl Míša tendenci se neustále sápat. Nakonec vzal zavděk i výhledem a tak jsme se smáli tomu, jak jsou dole lidi maličcí, ukazovali si, kde je zámek Hluboká, kde elektrárna a kde náš baráček.
Minulý týden jsme také využili jednoho - možná posledního dne, kdy se teploty blížily ke 30 stupňům a po práci jeli do Římova. Průzračná voda jen pár set metrů pod přehradou vybudovanou jako zásobárna pitné vody, málo lidí, slunce, které ještě pálí a krásné domy, s opravenými fasádami, poskládané jeden před druhý a jeden nad druhým, vyzývavě čnící nad řekou, jeden vzdáleně připomínající sídla z francouzské Provence, jiný zase zbytky gotické klenby a římsami jakousi kapli. A hned vedle přestavěný mlýn a ve vodě stojící rybáři a děti, ty menší nahaté, běhající po jezu. Nepopíratelný genius loci. Radost zde být, radost nejen pro tělo. Dvě hodiny jsme se jen koupali a osychali na dece, dívali se na to hezké místo kolem, četli a povídali si. Znovu mě udivovalo, jak vzácné mohou být kdysi tak všední a běžné momenty. A když slunce sláblo, nevydrželi jsme a neohlášení jeli znovu na chatu, abychom mohli Míšu obejmout, být s ním a radovat se z toho, jak je šťastný ve svém světě s babi a dědou, obklopen sestřenicemi a bratrancem, ve dnech plných procházek a koupání.
Minulý týden bylo také několik teplejších nocí, než bývá na konci srpna zvykem. Vzali jsme skútra a jeli k řece. Asi těžko lze slovy vystihnout, co pro nás znamená noční koupání. Těžko lze vyjádřit to množství pocitů, nezapomenutelných zážitků z dětství i dospívání, ten pocit dobrodružství, pocit jakéhosi porušování tabu, pocit jedinečnosti a svobody. Stál jsem v řece, po pás potopený v chladivé Malši a díval se na milióny hvězd. A hlavou mi znovu zněl výrok Immanuela Kanta o tom, že ho nejvíce naplňují obdivem a úctou dvě věci - hvězdné nebe na námi a mravní zákon v nás. Kolem šuměl jez, byli slyšet cvrčci a my se smáli, když jsme vylézali z řeky, s husí kůží od chladivé vody a k tomu svítil měsíc, ten tichý a věrný průvodce všech, kteří v noci podnikají takové výlety. V uších mi zněla jedna písnička, která mi vždycky v takových chvílích v hlavě zní. Jestli chcete, podívejte se na ní - R.E.M. – Nightswimming
Žádné komentáře:
Okomentovat