Začali zpívat ptáci. Přestože je krajina po 3 letech zase pod sněhem, nedá se to přeslechnout. Když jsem se zaslechl poprvé, musel jsem otevřít okno, abych se přesvědčil, že se mi to nezdá. Ti malí tvorečkové stejně dobře jako já vědí, že je únor a za ním už netrpělivě čekají jarní měsíce. Na nic se netěším tak moc, jako na ten čas, který mi do žil vlévá chuť žít. Tu chuť, na kterou zvlášť ve svých podzimních chmurných náladách zapomínám. Kdy ztrácím motivaci snít a mít hlavu v oblacích. A když nemám hlavu v oblacích, nejsem to já. Nevěříte? Zeptejte se Ivanky :-)
Před měsícem se mi podařil dokončit další semestr ve škole a vnímám zcela jasně, že se moje škola dostává do své druhé poloviny. Přesto, že ten konec nebude moc příjemný, beru tohle přibližování k cílové rovince jako radostnou zprávu.
Když se dívám na poslední zápisky v deníku, zjišťuji že jsem nenapsal nic o Vánocích. A tak bych to chtěl napravit, protože to byl moc hezký čas a byla by škoda se o nezmínit. Byly to druhé Vánoce v našem domečku a snad většina očekávání byla splněna nebo překonána. Znovu se opakoval model minulého roku, který se nám tak líbil. Během štědrého dne se u nás vystřídala celá rodina, protože Ivanky rodiče u nás byli dopoledne a moji rodiče s prababičkou a Míšovo favoritkou sestřičkou Luckou přijeli kolem deváté večer. Mezitím jsme měli čas na sebe. Štědrý den prožíváme, narozdíl od některých kamarádů, více intimněji. Opakujeme rituály, které jsme si sami zavedli. Mezi ně patří procházka ztichlým městem, v době těsně před večeří a od letošního roku také procházka lesem a krmení zvěře. U té bych se chtěl zastavit. Bylo krásné dostat se v ten den, kdy na člověka útočí zesíleným tlakem média, do klidu lesa, protože to ticho se po určité době začne na člověka přenášet. Možná právě proto mám přírodu a chvíle v ní tak rád a ono ztišení jsem vnímal právě v tomto dni jako velmi vítané. Druhý den přijela moje sestra znova, tentokrát se svým klukem, na jehož lumpárny se Míša vždy těší a řádilo se znovu celé dopoledne. Závěr rituálu byla Štěpánská husa 26. prosince u našich ve Střížově, kde jsme se znovu celá rodina sešli.
Silvestr jsme znovu zopakovali na Rožmberku. Romantické prostředí se silným kouzlem, historie vepsaná do zdí a úchvatný pohled do okolí. Poprvé, co máme Míšu, jsme tam spali jednu noc a byli jsme moc rádi, že jsme zůstali. Hráli se hry, zapojily se i děti, hodně jsme se nasmáli a nepotřebovali jsme k tomu ani pít. Příští rok budeme kvůli novému přírůstku do rodiny trávit Silvestra pravděpodobně v našem domečku. Zopakujeme si tak rok příchod roku 2006, kdy jsme se večer podívali na hezký film, v jedenáct zalehli do postelí a ve dvanáct se trochu vrtěli, protože nás budili vzdálené výbuchy petard a rachejtlí. Deja vu!
Před měsícem se mi podařil dokončit další semestr ve škole a vnímám zcela jasně, že se moje škola dostává do své druhé poloviny. Přesto, že ten konec nebude moc příjemný, beru tohle přibližování k cílové rovince jako radostnou zprávu.
Když se dívám na poslední zápisky v deníku, zjišťuji že jsem nenapsal nic o Vánocích. A tak bych to chtěl napravit, protože to byl moc hezký čas a byla by škoda se o nezmínit. Byly to druhé Vánoce v našem domečku a snad většina očekávání byla splněna nebo překonána. Znovu se opakoval model minulého roku, který se nám tak líbil. Během štědrého dne se u nás vystřídala celá rodina, protože Ivanky rodiče u nás byli dopoledne a moji rodiče s prababičkou a Míšovo favoritkou sestřičkou Luckou přijeli kolem deváté večer. Mezitím jsme měli čas na sebe. Štědrý den prožíváme, narozdíl od některých kamarádů, více intimněji. Opakujeme rituály, které jsme si sami zavedli. Mezi ně patří procházka ztichlým městem, v době těsně před večeří a od letošního roku také procházka lesem a krmení zvěře. U té bych se chtěl zastavit. Bylo krásné dostat se v ten den, kdy na člověka útočí zesíleným tlakem média, do klidu lesa, protože to ticho se po určité době začne na člověka přenášet. Možná právě proto mám přírodu a chvíle v ní tak rád a ono ztišení jsem vnímal právě v tomto dni jako velmi vítané. Druhý den přijela moje sestra znova, tentokrát se svým klukem, na jehož lumpárny se Míša vždy těší a řádilo se znovu celé dopoledne. Závěr rituálu byla Štěpánská husa 26. prosince u našich ve Střížově, kde jsme se znovu celá rodina sešli.
Silvestr jsme znovu zopakovali na Rožmberku. Romantické prostředí se silným kouzlem, historie vepsaná do zdí a úchvatný pohled do okolí. Poprvé, co máme Míšu, jsme tam spali jednu noc a byli jsme moc rádi, že jsme zůstali. Hráli se hry, zapojily se i děti, hodně jsme se nasmáli a nepotřebovali jsme k tomu ani pít. Příští rok budeme kvůli novému přírůstku do rodiny trávit Silvestra pravděpodobně v našem domečku. Zopakujeme si tak rok příchod roku 2006, kdy jsme se večer podívali na hezký film, v jedenáct zalehli do postelí a ve dvanáct se trochu vrtěli, protože nás budili vzdálené výbuchy petard a rachejtlí. Deja vu!
Žádné komentáře:
Okomentovat