Ludas page

Před 4 roky jsem v tomto blogu psal, že budu táta. Vzpomínám si na tu dobu. Úžasnou a hektickou, plnou soustředění na to, co má přijít, plnou nejrůznějších očekávání. Současný život je natolik rozdílný, že to vypadá, jako kdybych popisoval dva jiné životy. Najednou není čas na ta snění a přemýšlení, co taková změna v životě přinese a těžko se hledají chvíle bezstarostného lenošení, ve kterém člověk takto přemýšlí. 

Dnes po 4 letech je těžké přijít s důležitější zprávou. A tak přemýšlím, jak přijít se zprávou, která by se té původní alespoň vyrovnala. A tak rovnou a bez otálek řeknu, že budu tátou i podruhé. Iva je znovu těhotná, roste jí bříško a já jsem vděčný za novou kapitolu v našem rodinném životě.

A znovu s údivem sleduji, jak se v životě posunuji, aniž bych dokázal zachytit všechny důsledky, které to s sebou přináší. Jak prostě a jednodušše stárnu a jakobych vystoupil ze svého vlastního těla, pozoroval ho z pohledu třetí osoby a s údivem zjišťoval, že to tělesné stárnutí jde rychleji než to duševní. Jako by má mysl byla za tím materiálnem zpožděna a nestárnula tak rychle. Někdy si musím vědomě připomínat, že mě mé okolí vnímá staršího, než se vnímám já sám. 

Uprostřed léta nás čeká narození nového života, dalšího dítěte. Ať už bude toto léto jakékoliv, vím jistě, že nebude obyčejné, bez vzruchu, plné nudy a zahálky :-)