Ludas page

Najednou se mi jde tak lehce, na nohou žabky, oblečený jen v kraťasech a tričku. Přesně tohle je oblečení, ve kterém se cítím dobře. Nasazuji si tmavé brýle, červnové slunce pálí a já jdu z práce do centra města. Čeká mě společný oběd s Ivou v jedné oblíbené restauraci, kam každý den chodíme. Iva už od února pracuje a po prvních týdnech se věci usadily, zvykli jsme si s Míšou na odpolední čekání na maminku, na vracení se domů v barvách zapadajícího slunce. Všichni jsme si také zvykli na peníze, kterých je najednou víc a některé věci jako nákup nových bot pro Míšu nebo benzín do auta přestávají být problémem. Léto je před námi a s ním i plno plánů, jak ho společně ve třech krásně prožijeme. Vcházím na náměstí, které se blýská, to jak každý kámen dláždění odráží polední slunce. Proplétám se turisty fotografující kašnu a neodolám pokušení sednout si na lavičku, jedinou, která je ještě volná. Teď bych to zastavil. Teď, a už bych zůstal navždy šťastný, spokojený a vyrovnaný. Za sebou všechny zkoušky a před sebou tolik krásného. Do uší mi hraje písnička od Noname, ve které se zpívá, že "že dobré časy sú pred nami" a já tomu nejen věřím, já to tak i cítím. A znovu to slunce ... jsem jím okouzlen, poprvé čas letních teplot, bez potřeby svetru nebo mikin. Skvělý čas být někde na pláži. Slibuji si, že s Ivkou vyrazíme na pískárny. Nejhezčí jsou v červnu. Letní teploty a nikde nikdo. Jako před lety ...

Bylo to ospalé červnové ráno, kdy cítíte trochu chlad, ale víte, že ten chlad je příjemný, protože je pouze předzvěstí horkého dne. Modrá obloha, nikde ani náznak mráčku. Slyšíte bzukot včel a zpěv ptáků, kteří se ještě snaží stihnout všechno, co potřebují, než začne být horko. Je cítit vůně posekané trávy a v nás radost, že tak krásný den nestrávíme v práci. Naskládali jsme věci do tašky a vydali se směrem k hranicím. Silnice, kterou po obou stranách lemují stromy vysoké až tak, že si nad silnicí podávají ruce. Nikdy neodolám pokušení naklonit se k čelnímu sklu a dívat se chvíli na míhající se větve a probleskující slunce na modré obloze za nimi. Nikdy neodolám, abych Ivě nepohladil nohu od kolena nahoru, kam až to oblečení nebo Iva s úsměvem dovolí. Procházíme borovicovým lesem, začíná být horko a les omamně voní. Naskýtá se nám pohled na rozlehlou modrozelenou hladinu. Nemůžu se dočkat, až ze sebe shodíme oblečení a uděláme v té čisté vodě několik temp. Sundavám oblečení a nohy se mi boří do písku, chytáme se za ruce a sestupujeme k vodě. Za námi jsou všechny vymoženosti světa. Najednou není nic důležitějšího než být tady a spolu ...

Nakonec člověk zjistí, že v životě je důležitých jen několik málo věcí. Vše ostatní nás spíše odvádí od toho být spokojený, vyrovnaný a šťastný. Mnoho věcí a činností slibuje útěk od všednosti, zjednodušení a urychlení komunikace nebo usnadnění práce. Ve skutečnosti nás ale odvádí od toho, co je v životě důležité, zrychluje pracovní i soukromé tempo života, přátelství redukuje na on-line komunikaci a usnadňuje práci jen z toho důvodu, abychom začarovaný kruh ještě více roztáčeli a měli čas na útěk od všednosti, ke kterému vždy potřebujeme peníze, takže zrychlujeme komunikaci a snažíme si usnadňovat práci, abychom měli více času na útěk od všednosti a kruh se stále točí a točí.

Tím nejdůležitějším v životě jsou vztahy. Vše ostatní je podružné, nepodstatné a nahraditelné.