Dnešní zápis do blogu věnuji Míšovi. Tak nějak mě napadlo, že je škoda nezachytit jeho některá vyjádření a komentáře, které nás docela často pobaví, ale za dva dny na ně zapomeneme. Proto alespoň teď napíšu to, na co si vzpomínám z dnešního a včerejšího dne.
Už jsme si zvykli, že Míša se často vyjadřuje zvláštně diplomaticky. Když mu dáváme něco, co mu nechutná, neodpoví, že to nechce, ale prohlásí "že by si to raději nedal". Stejně tak "se do té školky moc netěší" a často někam "nechce radši ani jít" nebo "nechce raději ani moc dělat". K tomu se přidávají zajímavá slova, například, že si chce k narozeninám vygratulovat velké auto nebo že nechce přerušit sledování pohádky, protože je strašně zadívanej. Jsou to takové drobné roztomilosti, kdy dítě začíná používat jazyk a ke své potřebě různě upravuje slova nebo je používá k jiným významům.
Včera byl Míša u babičky s dědou, kteří mi vyprávěli své zážitky, když jsem ho od nich vyzvedával. Byl u mých rodičů a řádil tam jak tajfun. Přeskakoval z gauče na křesla a zpět a bylo těžké se soustředit na hovor, přesto babička podotkla, že jí řekl, že by měla cvičit, aby nebyla tlustá. Děda, který s ním šel to odpoledne na procházku, nám slíbil, že mu nekoupí zmrzlinu, protože je Míša nastydlý. Míša začal dědu přemlouvat, ale děda řekl, že když něco slíbí, tak to nemůže porušit. Míša se odmlčel a po chvíli dědovi navrhl, ať mu tu zmrzlinu koupí, že to oba nikomu nepoví a že to bude jejich tajemství. Babička vyprávěla, že po ní loudil bonbónky, ale protože jich ten den už měl hodně, řekla mu, že už žádné nedostane, protože rodiče nechtějí, aby jich jedl hodně a on už jich dneska hodně měl, takže mu je prostě nemůže dát. Míša se zamyslel a babičce navrhl "babi, tak ty bonbónky nechej jenom ležet na lince v kuchyni a já až půjdu kolem, tak si je vezmu sám".
No...není to nádherná ukázka toho, jak hluboce je v lidské přirozenosti zakořeněna touha obcházet jasně stanovená pravidla a zásady, pokud se jedná o vlastní pohodlí?
Jen nevím, nakolik je roztomilé nebo hrozivé, poznávat se ve vlastním dítěti i takovýchto situacích ... :-)
Už jsme si zvykli, že Míša se často vyjadřuje zvláštně diplomaticky. Když mu dáváme něco, co mu nechutná, neodpoví, že to nechce, ale prohlásí "že by si to raději nedal". Stejně tak "se do té školky moc netěší" a často někam "nechce radši ani jít" nebo "nechce raději ani moc dělat". K tomu se přidávají zajímavá slova, například, že si chce k narozeninám vygratulovat velké auto nebo že nechce přerušit sledování pohádky, protože je strašně zadívanej. Jsou to takové drobné roztomilosti, kdy dítě začíná používat jazyk a ke své potřebě různě upravuje slova nebo je používá k jiným významům.
Včera byl Míša u babičky s dědou, kteří mi vyprávěli své zážitky, když jsem ho od nich vyzvedával. Byl u mých rodičů a řádil tam jak tajfun. Přeskakoval z gauče na křesla a zpět a bylo těžké se soustředit na hovor, přesto babička podotkla, že jí řekl, že by měla cvičit, aby nebyla tlustá. Děda, který s ním šel to odpoledne na procházku, nám slíbil, že mu nekoupí zmrzlinu, protože je Míša nastydlý. Míša začal dědu přemlouvat, ale děda řekl, že když něco slíbí, tak to nemůže porušit. Míša se odmlčel a po chvíli dědovi navrhl, ať mu tu zmrzlinu koupí, že to oba nikomu nepoví a že to bude jejich tajemství. Babička vyprávěla, že po ní loudil bonbónky, ale protože jich ten den už měl hodně, řekla mu, že už žádné nedostane, protože rodiče nechtějí, aby jich jedl hodně a on už jich dneska hodně měl, takže mu je prostě nemůže dát. Míša se zamyslel a babičce navrhl "babi, tak ty bonbónky nechej jenom ležet na lince v kuchyni a já až půjdu kolem, tak si je vezmu sám".
No...není to nádherná ukázka toho, jak hluboce je v lidské přirozenosti zakořeněna touha obcházet jasně stanovená pravidla a zásady, pokud se jedná o vlastní pohodlí?
Jen nevím, nakolik je roztomilé nebo hrozivé, poznávat se ve vlastním dítěti i takovýchto situacích ... :-)
4 komentáře:
"babi, tak ty bonbónky nechej jenom ležet na lince v kuchyni a já až půjdu kolem, tak si je vezmu sám".
tak tohle je hláška největší, koukám, že Míša to daleko dotáhne :D
Ahoj Luďo,
moc hezký, usmívám se, protože Markétka je to samé, jen v dívčím podání. Její " já bych spíš chtěla", je každodenním koloritem. V nedávné době zaperlila tím, že mi nejdřív volá do práce, abych už přišel domů, a když přijdu a dovolím si něco nepovolit, tak mi odpoví tím, " tatínku možná by bylo lepší, aby si šel do práce a vydělával penízky". Co se týče sladkostí, tak se s Marti to snažíme omezit a protože Markétka ví, že doma se sušenkama moc neuspěje, tak si to vynahradí u babičky. Tam samozřejmě jsou všechny zainteresované strany poučeny, ale naše ratolest,si s tím v poslední době moc hlavu neláme, zjistila , že babi někdy misku se sušenkama nechává v kuchyni na lince, tak si prostě nabídne sama. To pozmáme podle jejího úsměvu, rozzářených očí a špinavé pusy.Polívka nám moc nejede, protože sušenky jsou lepší a zdravější. No naše ratolesti to dotáhnou daleko. Radek.
Ale jak to těm dětem myslí! :-)) Z.
Radku, chacha ... neuvěřitelné jak rychle tito malí človíčkové zjistí všechny souvislosti, sociální vazby a vztahy ... a začnou se v nich orientovat tak dobře, že si dokážou s jistotou najít cestičku ke svému vlastním prospěchu :-)
Okomentovat