A zase ten vlak. A zase cesta zpět z mého osobního Babylónu národů. Lze snad někde blíže než dvě tři hodiny vlakem nalézt takové panoptikum nejroztodivnějších lidí? Všichni tolik jedineční a tolik odlišní, prožívají svůj život v takové blízkosti, aniž by je cokoliv spojovalo, aniž by si byli jakkoliv blízcí. Tolik osudů prapodivně propletených.
Na zastávce seděl žebrák. Seděl na vozíku a neměl nohu. Snad se nedopustím nějaké nekorektnosti, když napíšu, že smrděl na dálku. V tramvaji seděl někdo jemu podobný, jen podstatně mladší, mumlal si něco pro sebe, zjevně už dlouho nestříhaný, neholený a žel pro jeho okolí také nemytý. Okolí bylo asi to poslední, co ho zajímalo. Je dost možné, že ani nevěděl, kde je. Byl očividně mimo. Jedno, zda pod vlivem nějaké psychické nemoci nebo omamných látek. Viděl jsem i další, pokaždé jiné, pokaždé určitým způsobem v něčem originální, vždy ale zoufale neupravené a špinavé.
Znovu jsem přemýšlel, zda v sobě probudit lítost nebo zlost. Zda se pokoušet nesoudit nebo zda se pokoušet litovat.
Znovu jsem si uvědomil, že soudit nemohu, protože nemám dostatek informací. Odsoudit nesmím, protože to náleží Někomu jinému. A tak jsem litoval a bylo mi z nich smutno.
Jak jim pomoci? A jde to? A zkusil jsem to někdy?
Nesmíme podlehnout pocitu, že tito lidé nejsou lidmi. Že by bylo lepší naši "slušnou" společnost těchto lidí nějakým způsobem zbavit. Tato myšlenka se zdá seslaná z nebe, ale patří do pekla. Už ji párkrát lidé zkusili aplikovat, ale vždy to skončilo špatně pro všechny. Myslím si, že demokracie a svoboda, kterou máme, stojí za to prožívat i se všemi pihami na kráse.
Na zastávce seděl žebrák. Seděl na vozíku a neměl nohu. Snad se nedopustím nějaké nekorektnosti, když napíšu, že smrděl na dálku. V tramvaji seděl někdo jemu podobný, jen podstatně mladší, mumlal si něco pro sebe, zjevně už dlouho nestříhaný, neholený a žel pro jeho okolí také nemytý. Okolí bylo asi to poslední, co ho zajímalo. Je dost možné, že ani nevěděl, kde je. Byl očividně mimo. Jedno, zda pod vlivem nějaké psychické nemoci nebo omamných látek. Viděl jsem i další, pokaždé jiné, pokaždé určitým způsobem v něčem originální, vždy ale zoufale neupravené a špinavé.
Znovu jsem přemýšlel, zda v sobě probudit lítost nebo zlost. Zda se pokoušet nesoudit nebo zda se pokoušet litovat.
Znovu jsem si uvědomil, že soudit nemohu, protože nemám dostatek informací. Odsoudit nesmím, protože to náleží Někomu jinému. A tak jsem litoval a bylo mi z nich smutno.
Jak jim pomoci? A jde to? A zkusil jsem to někdy?
Nesmíme podlehnout pocitu, že tito lidé nejsou lidmi. Že by bylo lepší naši "slušnou" společnost těchto lidí nějakým způsobem zbavit. Tato myšlenka se zdá seslaná z nebe, ale patří do pekla. Už ji párkrát lidé zkusili aplikovat, ale vždy to skončilo špatně pro všechny. Myslím si, že demokracie a svoboda, kterou máme, stojí za to prožívat i se všemi pihami na kráse.
Žádné komentáře:
Okomentovat