13.11. Pátek
I noc byla horší. Spí neklidně – hází sebou ze strany na stranu, škube nožičkami. Uklidní ji dudlíček a hlazení. Luďa je dneska v Praze ve škole, dostane se za mnou až večer. Šárka Mikešů – Lucka – Havlíci – děda Kyselů – Zuzanka – děda Havlů, ti všichni mi pomohli, aby mi utekl den rychleji a příjemněji, navzdory tak smutné zprávě z domova. Člověku se pak změní úhel pohledu na to, co prožívá. On nakonec ten měsíc v nemocnici s víceméně dobrým koncem není taková tragédie…
14.11. Sobota
A je tu zase víkend a s ním i takový klidnější provoz nemocnice. Dopoledne přijeli kluci a já s Míšou jela poprvé po 2 týdnech na baráček. Všechno tam tak vonělo. Bylo uklizeno. Luďa se moc snažil. Připadala jsem si tam trošku jako na návštěvě. Zaběhli za námi Hanzalíci a pak ještě Eliška. Odpoledne nám zase pohlídala Lucinka. Luďa mi dal na vybranou – buď kavárnička, nebo můžeme zajet na baráček. Vyhrál u mě baráček – se sprchou a záchůdkem! Jak si člověk najednou váží takových obyčejných věcí :- ) Verunka byla přetažená – budilo ji odpoledne pokaždé co zabrala miminko vedle, takže večer byla tak přetažená, že nechtěla ani jíst a plakala. Uspal ji Luďa v pevném obětí … Bojím se, co bude v noci, když skoro nepapala.
15.11. Neděle
Spaly jsme – na ty poměry tady – docela dobře. No, ono to znamená, že místo 10x za noc se vzbudíme jen 5x :-( Za oknem je krásný podzimní den, tak mě tak napadlo, že bych to dopoledne nechala babičku s Verunkou samotnou a jela za Luďou pracovat na zahrádku – včera jsem si uvědomila všechny ty nedodělky před zimou. Tak jsem zasázela cibulky narcisů a tulipánů. Zazimovala truhlíky. Přesadila vřesy a levandule. 2 hodinky utekly jako voda a museli jsme chvátat zpátky. Odpoledne dorazili Kyselů s Míšou, tak jsme se s ním šli proběhnout aspoň na chvilku po areálu. Nevím, čím to je, ale zase jako minulou neděli na mě padá takový smutek. Je mi to tu tak dlouhý!
I noc byla horší. Spí neklidně – hází sebou ze strany na stranu, škube nožičkami. Uklidní ji dudlíček a hlazení. Luďa je dneska v Praze ve škole, dostane se za mnou až večer. Šárka Mikešů – Lucka – Havlíci – děda Kyselů – Zuzanka – děda Havlů, ti všichni mi pomohli, aby mi utekl den rychleji a příjemněji, navzdory tak smutné zprávě z domova. Člověku se pak změní úhel pohledu na to, co prožívá. On nakonec ten měsíc v nemocnici s víceméně dobrým koncem není taková tragédie…
14.11. Sobota
A je tu zase víkend a s ním i takový klidnější provoz nemocnice. Dopoledne přijeli kluci a já s Míšou jela poprvé po 2 týdnech na baráček. Všechno tam tak vonělo. Bylo uklizeno. Luďa se moc snažil. Připadala jsem si tam trošku jako na návštěvě. Zaběhli za námi Hanzalíci a pak ještě Eliška. Odpoledne nám zase pohlídala Lucinka. Luďa mi dal na vybranou – buď kavárnička, nebo můžeme zajet na baráček. Vyhrál u mě baráček – se sprchou a záchůdkem! Jak si člověk najednou váží takových obyčejných věcí :- ) Verunka byla přetažená – budilo ji odpoledne pokaždé co zabrala miminko vedle, takže večer byla tak přetažená, že nechtěla ani jíst a plakala. Uspal ji Luďa v pevném obětí … Bojím se, co bude v noci, když skoro nepapala.
15.11. Neděle
Spaly jsme – na ty poměry tady – docela dobře. No, ono to znamená, že místo 10x za noc se vzbudíme jen 5x :-( Za oknem je krásný podzimní den, tak mě tak napadlo, že bych to dopoledne nechala babičku s Verunkou samotnou a jela za Luďou pracovat na zahrádku – včera jsem si uvědomila všechny ty nedodělky před zimou. Tak jsem zasázela cibulky narcisů a tulipánů. Zazimovala truhlíky. Přesadila vřesy a levandule. 2 hodinky utekly jako voda a museli jsme chvátat zpátky. Odpoledne dorazili Kyselů s Míšou, tak jsme se s ním šli proběhnout aspoň na chvilku po areálu. Nevím, čím to je, ale zase jako minulou neděli na mě padá takový smutek. Je mi to tu tak dlouhý!
Žádné komentáře:
Okomentovat