Ivanky deník:
28.11. Sobota – 26. den
První den bez návštěv. Vypadá to, že Míša za mnou nebude moct. I Luďa se ke mně musel proplížit. Což sestry, ty o něm ví, ale snaží se utéct vyčítavým pohledům dětí z pooperačního a úrazového oddělení, se kterými jsme na patře. Je mi jich líto. Těžko se jim chápe, že ještě včera za nimi mamka s taťkou mohli a dneska už ne. S Míšou jsme to vymysleli tak, že mi ho Luďa zamkne v autě před pavilonem. Přijde nahoru k Verunce a já pádím ven. Hráli jsme si přes v hodinu v areálu nemocnice. Máme tam pod velkou tújí domeček. Za ten měsíc už poměrně zabydlený :-). Měla jsem radost, že Luďa mohl nakonec zůstat až do večera.
29.11. Neděle – 27. den
Máme za sebou 2. horší noc. Verunka spí neklidně, často se budí, chce dudlíka – to ji vždy uklidní, ale jenom na chvíli. Hrozně se kroutí, bolí ji bříško, do toho se jí stále špatně dýchá kvůli rýmě, kterou jsme tu chytly, aby toho nebylo málo. Takže Verunku několikrát denně mučíme odsáváním s předpotopní odsávačkou, která nemá žádný tah. S Míšou jsme se vypravili na dlouhou procházku kolem Vltavy, šli jsme proti proudu kolem papírenského jezu. Svítilo sluníčko a bylo nám moc hezky. Když jsme se vraceli, Míša se těšil na pokoj. Byl úplně nešťastnej, když se dozvěděl, že se mnou nesmí. Konstatoval naštvaně, že panu majiteli nemocnice naplácáme na prdelku :-). Verunka udělala po těch 4 týdnech velký pokrok. Jak se nemá na co soustředit, tak má moc šikovný ručičky. Všechno do nich čapne a neomylně směřuje k pusince. Umí chytit i drobnější věci do prstíků a pevně držet. Uloví si všechny, kdo se nakloní do postýlky – sestřičky, když jí převazujou nožky, doktory, když jí poslouchají na prsíčkách, mě si chytí za nos, když se nad ní nahrnu, Luďu čapne za chlupy na ruce, no a dlouhé vlasy, to jsou teprve lákadla. Jinak jí obrovsky vyhovuje místo u dveří. Má přehled :-). Každý, kdo vejde do pokoje, se u ní zastaví. Ona pak rozpráví a směje se. Taky se naučila „prdět“ pusinkou. Nafoukne tvářičky a vyfoukne vzduch přes našpulené rtíky. Když to udělám já na ni, tak jí to vždycky pobaví. Naopak to funguje 100%tně taky :-).
28.11. Sobota – 26. den
První den bez návštěv. Vypadá to, že Míša za mnou nebude moct. I Luďa se ke mně musel proplížit. Což sestry, ty o něm ví, ale snaží se utéct vyčítavým pohledům dětí z pooperačního a úrazového oddělení, se kterými jsme na patře. Je mi jich líto. Těžko se jim chápe, že ještě včera za nimi mamka s taťkou mohli a dneska už ne. S Míšou jsme to vymysleli tak, že mi ho Luďa zamkne v autě před pavilonem. Přijde nahoru k Verunce a já pádím ven. Hráli jsme si přes v hodinu v areálu nemocnice. Máme tam pod velkou tújí domeček. Za ten měsíc už poměrně zabydlený :-). Měla jsem radost, že Luďa mohl nakonec zůstat až do večera.
29.11. Neděle – 27. den
Máme za sebou 2. horší noc. Verunka spí neklidně, často se budí, chce dudlíka – to ji vždy uklidní, ale jenom na chvíli. Hrozně se kroutí, bolí ji bříško, do toho se jí stále špatně dýchá kvůli rýmě, kterou jsme tu chytly, aby toho nebylo málo. Takže Verunku několikrát denně mučíme odsáváním s předpotopní odsávačkou, která nemá žádný tah. S Míšou jsme se vypravili na dlouhou procházku kolem Vltavy, šli jsme proti proudu kolem papírenského jezu. Svítilo sluníčko a bylo nám moc hezky. Když jsme se vraceli, Míša se těšil na pokoj. Byl úplně nešťastnej, když se dozvěděl, že se mnou nesmí. Konstatoval naštvaně, že panu majiteli nemocnice naplácáme na prdelku :-). Verunka udělala po těch 4 týdnech velký pokrok. Jak se nemá na co soustředit, tak má moc šikovný ručičky. Všechno do nich čapne a neomylně směřuje k pusince. Umí chytit i drobnější věci do prstíků a pevně držet. Uloví si všechny, kdo se nakloní do postýlky – sestřičky, když jí převazujou nožky, doktory, když jí poslouchají na prsíčkách, mě si chytí za nos, když se nad ní nahrnu, Luďu čapne za chlupy na ruce, no a dlouhé vlasy, to jsou teprve lákadla. Jinak jí obrovsky vyhovuje místo u dveří. Má přehled :-). Každý, kdo vejde do pokoje, se u ní zastaví. Ona pak rozpráví a směje se. Taky se naučila „prdět“ pusinkou. Nafoukne tvářičky a vyfoukne vzduch přes našpulené rtíky. Když to udělám já na ni, tak jí to vždycky pobaví. Naopak to funguje 100%tně taky :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat