Ivanky deník
30.11. Pondělí – 28. den v nemocnici
Bojový úkol: přežít 3 nejdelší dny – pondělí, úterý a středu – bez návštěv a s neustálým vyhlížením čtvrtka. Luďa má do úterý paragraf a sestřičky jsou v pohodě, když se u Verunky vystřídáme jako předtím, takže se ven s Míšou dostanu. Večery jsou tu dlouhé – zvlášť, když teď Luďa musí odcházet dřív, protože se boční vchod zamyká už v 18. hodin.
30.11. Pondělí – 28. den v nemocnici
Bojový úkol: přežít 3 nejdelší dny – pondělí, úterý a středu – bez návštěv a s neustálým vyhlížením čtvrtka. Luďa má do úterý paragraf a sestřičky jsou v pohodě, když se u Verunky vystřídáme jako předtím, takže se ven s Míšou dostanu. Večery jsou tu dlouhé – zvlášť, když teď Luďa musí odcházet dřív, protože se boční vchod zamyká už v 18. hodin.
1.12. Úterý – 29. den v nemocnici
Je tu prosinec! A já nemám na Vánoce ani pomyšlení. Sestřičky v rámci možnosti vyzdobily oddělení. Úplně mě to překvapilo. Ale dělá to asi taky to nezvykle přívětivé listopadové počasí. Jinak máme za sebou den jako přes kopírák. Jen jedno zpestření jsme tu měli. Před 15. hodin vstoupil do pokoje primář a oznámil, že přijede hejtman. Přišlo mi to vtipný, tak jsem se zeptala, jestli jako za mnou? :-) A primář na to vážně, že by mi položil pár otázek a vyfotil si nás s Verunkou. A zřejmě si ze mě blázny nedělal, protože celé oddělení bylo na nohou. No, mě se to moc nehodilo, protože měl dorazit Luďa. Když se hodinu a půl nic nedělo, došla jsem se zeptat sestry, co se chystá nebo nechystá? Ta řekla, že delegace z kraje došla v rouškách do zasedačky a dál se kvůli chřipkám bála. Nechala ale všem dárky. Moc pěkný. Jen takový univerzální :-). Všechny děti dostaly cyklistické helmy velikosti S – no, naše Verunka do toho časem doroste (Míšovi už není.) Ale Janě, která je s námi na pokoji a je jí už 17 let, tak té opravdu není a asi nedocení ani omalovánky, ani říkadla pro nejmenší :-).
Je tu prosinec! A já nemám na Vánoce ani pomyšlení. Sestřičky v rámci možnosti vyzdobily oddělení. Úplně mě to překvapilo. Ale dělá to asi taky to nezvykle přívětivé listopadové počasí. Jinak máme za sebou den jako přes kopírák. Jen jedno zpestření jsme tu měli. Před 15. hodin vstoupil do pokoje primář a oznámil, že přijede hejtman. Přišlo mi to vtipný, tak jsem se zeptala, jestli jako za mnou? :-) A primář na to vážně, že by mi položil pár otázek a vyfotil si nás s Verunkou. A zřejmě si ze mě blázny nedělal, protože celé oddělení bylo na nohou. No, mě se to moc nehodilo, protože měl dorazit Luďa. Když se hodinu a půl nic nedělo, došla jsem se zeptat sestry, co se chystá nebo nechystá? Ta řekla, že delegace z kraje došla v rouškách do zasedačky a dál se kvůli chřipkám bála. Nechala ale všem dárky. Moc pěkný. Jen takový univerzální :-). Všechny děti dostaly cyklistické helmy velikosti S – no, naše Verunka do toho časem doroste (Míšovi už není.) Ale Janě, která je s námi na pokoji a je jí už 17 let, tak té opravdu není a asi nedocení ani omalovánky, ani říkadla pro nejmenší :-).
2.12. Středa – 30. den v nemocnici
Dopoledne vchází do pokoje staniční a říká mi – „Mamko, namalujte se, přijde delegace z E-Onu s dárkama, budou si vás fotit“. Tak jsem se smála – jo, jo … to už tady včera bylo :-). A ono doopravdy. Za chvíli vtrhlo do pokoje asi 7 lidí. 3 fotili, 1 mi třásl rukou, další zapisoval, co říkám. Jak do pokoje vlítli, tak i vylítli … ale zbyly po nich pěkné dárky. Tentokrát opravdu podle věku dětí. Odpoledne vyrážím do víru velkoměsta – musím nakoupit nějaké dárečky na Mikuláše a Vánoce pro naše prďolky.
Žádné komentáře:
Okomentovat