Čas od času se musím zastavit. Prohlédnout mlhou všech povinností a nepříjemností. Za ní jsou věci, které jsou neměnné a nevyměnitelné. Jsme spolu všichni, venku prší a les voní podzimem. Na stole hraje gramofon Norwegian wood od Beatles a já chci vykřičet na celý svět, že kdybychom mohli zastavit čas, tak teď a v tuto chvíli. Že bych se stal rád nějakou hříčkou chyby časoprostoru a zůstal uvězněn na tomto místě déle než jen jeden víkend.
Chtěl bych vykřičet, že mi život utíká rychleji než jsem schopen si přiznat. Že žiju na správném místě planety, kde spolu lidi mohou žít v klidu a lásce a že bych za to rád poděkoval někomu tváří v tvář.
Že pokoj je prý stav duše, ale pro mě jsou to jen záblesky, paprsky zapadajícího slunce probleskující tmavým lesem. Snažím se je uchopit, ale každý můj pokus vyzní naprázdno.
Že někdy je toho smutného tolik, že by člověk brečel. Že je ale kolem člověka tolik krásného, že ten pláč v sobě udrží a dokonce se dokáže smát a radovat se z přítomnosti.
Že jsme křehké schránky, které se chvějí ve větru, jeden den jsou a druhý už ne.
Že vím, že slunce vyjde každý den a svítí za mraky, i když ho zrovna nevidím.
Chtěl bych vykřičet, že mi život utíká rychleji než jsem schopen si přiznat. Že žiju na správném místě planety, kde spolu lidi mohou žít v klidu a lásce a že bych za to rád poděkoval někomu tváří v tvář.
Že pokoj je prý stav duše, ale pro mě jsou to jen záblesky, paprsky zapadajícího slunce probleskující tmavým lesem. Snažím se je uchopit, ale každý můj pokus vyzní naprázdno.
Že někdy je toho smutného tolik, že by člověk brečel. Že je ale kolem člověka tolik krásného, že ten pláč v sobě udrží a dokonce se dokáže smát a radovat se z přítomnosti.
Že jsme křehké schránky, které se chvějí ve větru, jeden den jsou a druhý už ne.
Že vím, že slunce vyjde každý den a svítí za mraky, i když ho zrovna nevidím.
4 komentáře:
Ahoj Luďo,
není to tak dávno, co jsem si smutně říkal, že už asi nikdy nebudu reagovat na tvé příspěvky a to z důvodu absolutního nedostatku času. Ale není tomu tak - když je impulz dostatečně silný, nejde odolat a čas se prostě najde. Díky moc za tvoji úvahu, vždyť víš co má rád a co mne oslovuje.
Chci jen říci, že souhlasím s každým tvým jednotlivým slovem, neboť dokonale korespondují s mými vlastními pocity.
Snad jen ve větě o množství toho smutného, že by člověk brečel, bych vynechal ten podmiňovací způsob slovesa - já totiž už sem tam brečím i ve skutečnosti.
Ale především - také moc chci poděkovat jedné osobě a doufám, že budu moci nejen před Ním padnout na tvář, ale Ho i obejmout. A už aby to bylo, třeba klidně zítra, dnes, za hodinu, za minutu...
Pavel
Pavle ... já jsem samozřejmě moc rád, že tě ta slova zaujala, jen bych si přál, kdybych mohl napsat nějak naprosto optimistický rozradostněný článek a ty jsi na něj zareagoval, protože jsi také plný optimismu a radosti.
Ale život je jiný, a proto tady čteš takové články a proto na ně takovým způsobem reaguješ. Ještě, že člověku zbývá naděje, že jednou bude lépe. Moc hezky jsi to vyjádřil. Díky za to.
Přeju ti jen to nejlepší, přeju ti hodně požehnání ...
Ahoj Luďo,
po přečtení tvého posledního příspěvku, se mi hlavou honí řada myšlenek. První co mi vytanulo, byly slova jedné písničky s plzeňské mládeže, a to, že naše životy jsou jako "lodičky březové" a nikdy nevíme na jaký kámen nebo břeh běh našeho života nás vyvrhne. Další nad čím přemýšlím, je řada lidí a okamžiků, které byly pro mne tak užasné, že je mi hrozně líto, že jsou pryč, proběhly jakoby mimochodem, člověk jakoby se jich jen dotkl, i když je prožíval tak intenzivně, a pak zmizely nenávratně v minulosti. Čas je někdy krutý, ale zároveň i milosrdný. Protože i ty smutné věci do života přicházejí, zklamání, bolest, které působíme my sami, nebo jiní nám. Když nad tím přemýšlím neměnil bych nic na tom, co jsem prožil, ať to dobré i zlé, protože mne to vše formovalo naučilo i pokoře, umět přijímat to, co život přináší.
"Co je člověk, že na něho pamatuješ, co je člověk, že se ho ujímáš, jen maličko si ho omezil, že není roven Bohu", známý verš ze žalmů, který mne hodně povzbuzuje a zároveň mne utvrzuje v tom, že navzdory všemu, co mám za sebou, mě Bůh má hrozně rád. A jsem přesvědčen, že to platí pro každého z nás.
Jsem možná nenapravitelný optimista, který má život hrozně rád a tak promítám v mysli svůj "film života" a usmívám se, protože je krásné mít vzpomínky. Bůh Vám všem žehnej Radek
Radku, díky :-) Moc hezká slova ...
Okomentovat