Ludas page

Jeden rok skončil a začal druhý. Kdyby mě ve školce nebo doma v rodině nenaučili, že se to děje právě na přelomu prosince a ledna, ani bych si toho nevšimnul. Přesto je to zvyk natolik silný, že člověk bilancuje a ohlíží se za sebou. Jaký byl ten rok, který se stal před pár dny historií a co mě nebo co nás tento rok čeká?

Pro mě byl minulý rok plodný:-) Dvojsmyslnost tohoto výrazu je díky přírůstku do naší rodiny na místě, ale tento rok nebyl plodný jen kvůli Verunce. Byl plodný i kvůli 7 zkouškám a mnoha úkolům, které jsem úspěšně udělal a pokročil tak k vysněnému zakončení školy. Byl plodný kvůli zahradě, která vznikla ze staveniště kolem domu a také kvůli plotům, pergole, chodníkům a zvenku dokončené garáži. Byl úžasný kvůli mnoha zážitkům, které byly neopakovatelné a jedinečné. Zažili jsme spousty návštěv, oslav narozenin, výletů a procházek. Celý minulý rok bylo kolem nás spousta skvělých lidí. A víte co? Vezmu si kalendář a půjdu se podívat na celý rok zpět, co se mi vybaví.

Leden - zkouškové období a naše výlety s Míšou a bruslemi na zamrzlou řeku Stropnici. Za několik dní jsme nepotkali jediného člověka. Chřipka, která zasahuje celou rodinu, venku mráz a sníh a my si čteme společně knihu Bílá vydra z prostředí divokého severu plného psích spřežení, zlatokopů, indiánů a lovců kožešin.

Únor - dovolená v Krkonoších. Po mnoha letech obrovské množství sněhu. Velká parta dospělých i dětí. Míša začíná lyžovat pod dohledem statného a zkušeného učitele :-)

Březen - Duben - stačilo by napsat, že přichází jaro a nemuselo by se stát nic víc. My jsme ale prožili dva víkendy na Kvildě a Nových Hutích. Jeden byl jakýmsi manželským soustředěním. Máme čas povídat, ráno spát a dělat výlety. Hrad Kašperk a první otevírací den v sezóně, v dálce všechny vrcholky hor zasněžené. Druhý víkend už s Míšou a partou mladých lidí. Je horko, jsme v tričkách a kolem stále spousta sněhu. Pořád nám hraje v autě Maria Mena a my si broukáme s ní. Ve vzduchu je cítit chuť k životu, voňavá, podmanivá vůně. Konec dubna je také ve znamení Míšovi narozenin, který si oslavenec náležitě užívá. Začínám s prací na pozemku. Plno věcí dělám poprvé a z každého nového kousku zahrady mám radost.

Květen - dva volné dny. Krásné počasí. Věrni rodinnému rituálu vyrážíme na Červená blata. Míša jako vždy blbne a na chodníčkách vedoucí přírodou jako v Cestě do pravěku se nezastaví. Konec května mám zkoušky, takže rána a večery a také neděle vyhrazeny učení. Na tu poslední zkoušku jede do Prahy Iva i Míša se mnou, naposled v tomto městě vítězství i porážek, naposled ve třech. Zase se mohu svobodně nadechnout.

Červen - pro mě nejkrásnější měsíc v roce. Úžasný den na pískárnách. Vytrženi v čase a prostoru, prožíváme svůj malý Eden. Každé sobotní odpoledne jezdíme na Stropnici a nechceme tenhle zvyk za nic vyměnit. Touláme se s Míšou po lesích a těšíme se na léto, které teprve začíná. Počasí se ale kazí a jeden víkend za druhým prší. Nakonec stejně vyrážíme na výlet ve dvou a zažíváme pravý "Road trip". Jedeme a nevím, kde skončíme a kde budeme spát. Prožíváme chvíle, které se mi zdají být s odstupem ještě krásnější než tehdy. Máme konečně chodníky a po dvou letech přestáváme chodit po podlážkách.

Červenec - měsíc, ve kterém očekáváme narození naší malé. Všechno je na dlouhou dobu naposled. Míša často spí u babiček, máme na sebe více času. Na dlouhou dobu naposled chodíme na romantické procházky v pomalu vychládajícím městě, koupeme se v bazénu na zahradě, čteme si a povídáme. S Míšou děláme výlety a prožíváme víkend ve Střížově s Luckou a Honzou, když jsou naši jako každoročně v Chorvatsku. Práce na pozemku pokračují, sázíme trávu a sledujeme, jak roste.

Srpen - zažíváme další zázrak v přímém přenosu. Všechny další dny a týdny jsou zastíněné starostí o Verunku. Po všech stránkách to zvládáme lépe než s Míšou a klademe si otázkou, nakolik je to její pohodovou povahou a nakolik našimi zkušenostmi a naším věkem. Pořádáme Míši oslavu narození Verunky, stýská se nám po Míšovi, když je s našima v Chorvatsku a na konci srpna trávíme krásný prodloužený víkend na Stropnici.

Září - doba, kdy se po prázdninách vrací život do vyjetých kolejí a my se do nich vracíme poprvé ve čtyřech. Snažíme si užít krásné počasí, jak to jen stav s malým kojencem dovoluje. Na konci září mi začíná škola. Prodloužený víkend využíváme k výletům po krásách Jižních Čech. Hodně času věnujeme zahradě.

Říjen a s ním pořád krásné počasí. Práce na pozemku po celém roce finišují. Chvátáme, abychom do příchodu zimy stihli zkultivovat ucelený kus pozemku. Nakonec stíháme založit i první část vysněné zahrady. Na konci října odjíždíme na Stropnici a prožíváme prodloužený víkend s velkou návštěvou a slibujeme si, že takhle to uděláme i příště. Podzim je na Stropnici malebný a melancholický a vůně listí, jehličí a chaty nenapodobitelná.

Listopad - jednoznačně nemocnice. Prostředí zprvu nesnesitelně depresivní, poté součást života, nad kterou člověk nepřemýšlí. Veškeré síly upínáme k tomu, abych to zvládli a nějak se nezhroutili. Nakonec se nám to daří. Mnoho věcí je intenzivních. Stýskání, láska, strach, těšení. Kromě nemocničního života mám plno vzpomínek na procházky a na rána s Míšou u našich na vesnici. Kromě toho doděláváme kolem pozemku plot. Konečně máme oplocení ze všech stran.

Prosinec - radost z návratu z nemocnice, nehledě na sádru, ve které naše holčička je. Upínání se k Vánocům, jak k bodu, který září ve studené a vlhké tmě, která přichází krátce po čtvrté odpoledne. Radost z úspěšné operace táty. Radost ze sundání sádry, radost z rentgenu Verunky kyčlí. Radost z hezky prožitých Vánoc a Silvestra u nás - na domečku:-)

Těším se na další rok. Tentokrát s názvem 2010. Kéž nám i Vám přinese více toho dobrého, než zlého ...


PS. A co vy? Jaký byl ten minulý rok pro vás? Byla nějaká událost, která v dobrém či ve zlém vyčnívala nad ostatní události minulého roku? Těším se na vaše komentáře ...