Rád bych se, i přes zjevnou nechuť k psaní jakéhokoliv druhu, danou každodenním psaním závěrečné práce ve škole, vrátil k předminulému víkendu v Novosedlech. Snad mi doba, která zatím uplynula, umožní soustředit se na to podstatné.
Nejprve fakta. Po roce a půl jsme se vrátili do krásné chaty v zapadlé vesničce na úpatí šumavských hvozdů. Chatička byla nejen v zapadlé vesničce, ale i sama chatička byla zapadlá ve stráni za vesničkou. A aby toho nebylo málo, chatička byla nejenom zapadlá, ale i zapadaná. Sněhem. A to pořádně. Strávili jsme tam nádherný prodloužený víkend od čtvrtka do neděle, a to díky skvělé nabídce jednoho z přítomných párů. Ještě jednou moc díky! Ve čtvrtek a pátek jsme byli lyžovat, v sobotu jsme byli v Rakousku v bazénech a k tomu je ještě potřeba započítat bobování a sáňkování a v neposlední řadě večerní hry a povídání.
Než jsme vyjeli, báli jsme se, zda to Verunka všechno zvládne a zda si to vůbec nějak užijeme. Zda únava a nervy, které vynaložíme, budou vůbec stát za to?
Tento strach se naštěstí nenaplnil. Verunka byla úžasná a v kočárku zvládala i večerní lyžování, byla tahána v bobech, přestála nedodržování denního i večerního režimu a koupání v bazénu si užívala. No a tím bylo dáno, že jsme si to užívali i my. Míša zapadl do party dětí a řádil s nimi, dostali jsme stejně jako minule hezký a prostorný pokoj, užívali si veselé večery a celý víkend nám neskutečně rychle utekl.
Znovu jsme si na místě, kde jsme byli na podzim roku 2008, položil otázku, kolik se toho změnilo. A neubránil jsem se podívat na staré fotky. Stačil první pohled na dětské tváře a viděl jsem, jak dlouhá doba to byla. Některé miminkovské tváře chybí úplně. A mnohá trápení nebyla ještě tehdy obrečena a na druhou stranu tolik zážitků, emocí a radostí nebylo ještě prožito. Vzpomínám i na mé splíny ze začátku druhého ročníku a na pocit, že je přede mnou ještě tolik zkoušek a úkolů, že to nezvládnu a skočím. Mohl bych pokračovat ve vzpomínání a popsat celý papír a stále mluvit o rozdílu, který v našem živote znamená jeden rok a půl. Je toho moc a v mém subjektivním hodnocení byla, přes všechny nepříjemnosti a smutky, radost být na světě a být svědkem toho všeho pohybu kolem nás i v nás.
Nezapomenutelným zážitkem z víkendu v Novosedlech byla nemožnost dojet k chatě normálním (neterénním) autem. Všude plno sněhu a chata v prudkém svahu a tak jsme museli nosit všechny věci nahoru. A protože máme děti, nosili jsme i hračky, postýlku a matraci, a tašky s oblečením a plenami a vůbec mnoho dalších podivuhodných věci, z nichž jsme mnoho nakonec ani nepotřebovali. Ale zprvu dřina a nepříjemnost se posléze, stejně jako mnoho jiných věcí v životě, stalo něčím, co této dovolené dalo punc jedinečnosti a jakési horské romantiky. A po pravdě nezapomenutelných a krásných chvil bylo víc a pokud teď nebudu psát o těch čistě rodinných, které zůstávají mezi námi čtyřmi, pak jde určitě o prohranou hru a následný trest, kdy jeden z páru musel v plavkách oběhnout chatu. Chatu, kolem které leželo půl metru sněhu :-).
I když jsme tento rok neplánovali jet na jarní prázdniny, díky tomuto víkendu máme pocit, že jsme o ně ani letos nepřišli.
Nejprve fakta. Po roce a půl jsme se vrátili do krásné chaty v zapadlé vesničce na úpatí šumavských hvozdů. Chatička byla nejen v zapadlé vesničce, ale i sama chatička byla zapadlá ve stráni za vesničkou. A aby toho nebylo málo, chatička byla nejenom zapadlá, ale i zapadaná. Sněhem. A to pořádně. Strávili jsme tam nádherný prodloužený víkend od čtvrtka do neděle, a to díky skvělé nabídce jednoho z přítomných párů. Ještě jednou moc díky! Ve čtvrtek a pátek jsme byli lyžovat, v sobotu jsme byli v Rakousku v bazénech a k tomu je ještě potřeba započítat bobování a sáňkování a v neposlední řadě večerní hry a povídání.
Než jsme vyjeli, báli jsme se, zda to Verunka všechno zvládne a zda si to vůbec nějak užijeme. Zda únava a nervy, které vynaložíme, budou vůbec stát za to?
Tento strach se naštěstí nenaplnil. Verunka byla úžasná a v kočárku zvládala i večerní lyžování, byla tahána v bobech, přestála nedodržování denního i večerního režimu a koupání v bazénu si užívala. No a tím bylo dáno, že jsme si to užívali i my. Míša zapadl do party dětí a řádil s nimi, dostali jsme stejně jako minule hezký a prostorný pokoj, užívali si veselé večery a celý víkend nám neskutečně rychle utekl.
Znovu jsme si na místě, kde jsme byli na podzim roku 2008, položil otázku, kolik se toho změnilo. A neubránil jsem se podívat na staré fotky. Stačil první pohled na dětské tváře a viděl jsem, jak dlouhá doba to byla. Některé miminkovské tváře chybí úplně. A mnohá trápení nebyla ještě tehdy obrečena a na druhou stranu tolik zážitků, emocí a radostí nebylo ještě prožito. Vzpomínám i na mé splíny ze začátku druhého ročníku a na pocit, že je přede mnou ještě tolik zkoušek a úkolů, že to nezvládnu a skočím. Mohl bych pokračovat ve vzpomínání a popsat celý papír a stále mluvit o rozdílu, který v našem živote znamená jeden rok a půl. Je toho moc a v mém subjektivním hodnocení byla, přes všechny nepříjemnosti a smutky, radost být na světě a být svědkem toho všeho pohybu kolem nás i v nás.
Nezapomenutelným zážitkem z víkendu v Novosedlech byla nemožnost dojet k chatě normálním (neterénním) autem. Všude plno sněhu a chata v prudkém svahu a tak jsme museli nosit všechny věci nahoru. A protože máme děti, nosili jsme i hračky, postýlku a matraci, a tašky s oblečením a plenami a vůbec mnoho dalších podivuhodných věci, z nichž jsme mnoho nakonec ani nepotřebovali. Ale zprvu dřina a nepříjemnost se posléze, stejně jako mnoho jiných věcí v životě, stalo něčím, co této dovolené dalo punc jedinečnosti a jakési horské romantiky. A po pravdě nezapomenutelných a krásných chvil bylo víc a pokud teď nebudu psát o těch čistě rodinných, které zůstávají mezi námi čtyřmi, pak jde určitě o prohranou hru a následný trest, kdy jeden z páru musel v plavkách oběhnout chatu. Chatu, kolem které leželo půl metru sněhu :-).
I když jsme tento rok neplánovali jet na jarní prázdniny, díky tomuto víkendu máme pocit, že jsme o ně ani letos nepřišli.
1 komentář:
..hezký ..
Markéta
Okomentovat