Čas běží a unáší mě vstříc budoucnosti, které se bojím a na kterou se zároveň těším. Snažím se užívat si maličkosti. Vychutnávám sobotu, kdy nic nemusím dělat, ať už do školy, v práci nebo doma. Mám radost z prodlužujících se dnů, ze zahrady, kterou budujeme, z úterního odpoledne, kdy se s Ivou jedinkrát za týden dostaneme na chvíli jenom sami dva do města, z návštěv, které máme na domečku a ze sílícího slunce, které mi připomíná, že léto přijde a odnese s sebou všechny chmury a stíny.
Chci zaznamenat letošní velikonoce. Předpovědi počasí byly katastrofální, zima, déšť, na horách sníh. Naštěstí se předpověď mýlila a bylo hezky a my si v sobotu i neděli mohli užít hezkého počasí. V sobotu ráno jsme s Míšou odjeli na chatu na Stropnici. Po poledni za námi přijely holky - druhá část naší rodiny, a strávily s námi celý den. Večer jsme se rozloučili a zůstali s Míšou na noc na chatě. Chata voněla létem a vzpomínkami, v kamnech praskal oheň a za okny vypadal noční les stále podzimně. Udělali jsme v noci tradiční výpravu a já učil Míšu poznávat souhvězdí, která znám. Bylo nám dobře a jako vždy to rychle uteklo.
Celý další den jsme od našeho příjezdu z chaty věnovali zahradě a vlastně jsme tak nějak pomyslně zahájili zahradnickou sezónu :-). Postupujeme pomalu, ale jistě a z každého kroku máme radost. Ještě před rokem jsme byli plní pochybností, co pro nás vlastně bude zahrada vůbec znamenat? Zda neustávající otravnou práci a boj s přírodou a zda nebude lepší celý pozemek zatravnit, nestarat se o nic, jen posekat trávu a mít klid. Teď po roce zjišťujeme, že nás práce na zahradě baví, máme plány a budujeme záhony. Radujeme se z nových květů a lístků, které se u stromků a keříků objevují a tradičně rveme Míšu od prodávaných semínek a sazenek v jakémkoliv obchodě, kde se prodávají.
Verunka tím svým způsobem, protože ji řemínky nedovolí dát nohy pod sebe, cestuje po celém domě. Musím hlídat květináče, kytky, věcičky vystavené na nižších policích na ozdobu, DVD přehrávač. V domě zakopáváme o hračky, které jsou roztahané všude, šlapeme na zbytky křupek a dětských sušenek a udržet čistotu v domě se dá jen s dvojnásobným úsilým. Verunka stále špatně spí. Je to od té doby, co se vrátila z nemocnice. Nevěřícně vzpomínáme na doby předtím a doufáme, že se to zlepší. Nedávno jsme si uvědomili, že od začátku srpna jsme nespali celou noc v kuse. Já jsem jich několik zažil v době, kdy byla Iva s malou v nemocnici, ale to už je taky dost dlouho. Legrační, když člověk přijde do práce a ví, že spal celkem 6 hodin, vstával 5krát za noc a kolega si mu stěžuje, že se hrozně vyspal, protože ho v noci probudil pes nebo protože musel už v půl sedmé vstávat.
Tak to je pro tentokrát všechno, co jsem chtěl a co jsem stihl zaznamenat. Rád bych napsal víc a hlavně bych rád psal častěji, ale prostě to nejde. Těším se, že v druhé polovině června se to změní.
Chci zaznamenat letošní velikonoce. Předpovědi počasí byly katastrofální, zima, déšť, na horách sníh. Naštěstí se předpověď mýlila a bylo hezky a my si v sobotu i neděli mohli užít hezkého počasí. V sobotu ráno jsme s Míšou odjeli na chatu na Stropnici. Po poledni za námi přijely holky - druhá část naší rodiny, a strávily s námi celý den. Večer jsme se rozloučili a zůstali s Míšou na noc na chatě. Chata voněla létem a vzpomínkami, v kamnech praskal oheň a za okny vypadal noční les stále podzimně. Udělali jsme v noci tradiční výpravu a já učil Míšu poznávat souhvězdí, která znám. Bylo nám dobře a jako vždy to rychle uteklo.
Celý další den jsme od našeho příjezdu z chaty věnovali zahradě a vlastně jsme tak nějak pomyslně zahájili zahradnickou sezónu :-). Postupujeme pomalu, ale jistě a z každého kroku máme radost. Ještě před rokem jsme byli plní pochybností, co pro nás vlastně bude zahrada vůbec znamenat? Zda neustávající otravnou práci a boj s přírodou a zda nebude lepší celý pozemek zatravnit, nestarat se o nic, jen posekat trávu a mít klid. Teď po roce zjišťujeme, že nás práce na zahradě baví, máme plány a budujeme záhony. Radujeme se z nových květů a lístků, které se u stromků a keříků objevují a tradičně rveme Míšu od prodávaných semínek a sazenek v jakémkoliv obchodě, kde se prodávají.
Verunka tím svým způsobem, protože ji řemínky nedovolí dát nohy pod sebe, cestuje po celém domě. Musím hlídat květináče, kytky, věcičky vystavené na nižších policích na ozdobu, DVD přehrávač. V domě zakopáváme o hračky, které jsou roztahané všude, šlapeme na zbytky křupek a dětských sušenek a udržet čistotu v domě se dá jen s dvojnásobným úsilým. Verunka stále špatně spí. Je to od té doby, co se vrátila z nemocnice. Nevěřícně vzpomínáme na doby předtím a doufáme, že se to zlepší. Nedávno jsme si uvědomili, že od začátku srpna jsme nespali celou noc v kuse. Já jsem jich několik zažil v době, kdy byla Iva s malou v nemocnici, ale to už je taky dost dlouho. Legrační, když člověk přijde do práce a ví, že spal celkem 6 hodin, vstával 5krát za noc a kolega si mu stěžuje, že se hrozně vyspal, protože ho v noci probudil pes nebo protože musel už v půl sedmé vstávat.
Tak to je pro tentokrát všechno, co jsem chtěl a co jsem stihl zaznamenat. Rád bych napsal víc a hlavně bych rád psal častěji, ale prostě to nejde. Těším se, že v druhé polovině června se to změní.
5 komentářů:
Ludíku, moc Ti přeju, aby už byla polovina června a mohl jsi si začít naplno užívat života :-) držím palce! pa Lucka
Díky moc, už aby to bylo ... uff.
Se musím smát tomu spánku. Přesně to jsem si s Davidem říkali, že už jsme se vlastně 10 měsíců nevyspali celou noc. A jak jsme si dřív stěžovali, když jsme museli vstávat před osmou a potom jsme se z toho po zbytek dne léčili, prostě je to komický.
Na státnice držím taky moc palce, když to člověk má před sebou, je to jako balvan, neumí si představit, že to někdy bude za ním. A pak je to lup, otázka jednoho dne a je to všechno pryč.. Nakonec bych docela využila tvého blogu a zeptala se Lucky.. jak ti je? :-)) myslíme na tebe! Zuzka a David
Ahoj Zuzko, díky za optání. Je mi fajn, miminko i já pěkně rosteme :-)))a už kope, tak je to veselejší.
Pozdravuj rodinku a mějte se krásně!
pa Lucka
Zuzko a Davide, moc děkuju! Máš pravdu, popsala jsi to přesně tak, jak to je. "Balvan, který má člověk před sebou a neumí si představit, že to bude někdy za ním." Je vidět, že jsi to už zažila. Já zase držím palce v tvém studiu. Je obdivuhodné, že jsi se k tomu přinutila. Pa. Luďa:-)
Okomentovat