Ludas page

Bude to asi poprvé, kdy se zde rozepíšu o televizním seriálu. Pod dojmem posledního dílů závěrečné šesté série se nemohu ubránit určitému pocitu nostalgie. Ta nepramení z faktu, že by seriál byl po celou dobu svého vysílání tak kvalitní, ale spíše z toho, že patří mezi fenomén televizního trhu a určitým způsobem v mých vzpomínkách zanechal nesmazatelnou stopu. Jedná se o seriál The Lost (Ztraceni). V roce 2004 na podzim ho uvedla americká televizní stanice ABC a částka vynaložená na jeho pilotní díl byla v té době rekordní (10 miliónů dolarů). Režie byla svěřena nadějnému mladému režisérovi J. Abramsovi, který byl také spoluautorem scénáře a který se díky prvním dvěma sériím zviditelnil natolik, že je v současné době považován za režisérskou hvězdu Hollywoodu a natáčí vysokorozpočtové snímky. Seriál získal za své trvání desítky prestižních ocenění, mimo jiné i ceny Emmy (televizní obdoba Oscarů), ve kterých je pro letošní ročník nominovaný ve 13 kategoriích!

Seriál se odehrával z části ve velmi exotickém prostředí (Havajský ostrov Oahu) a z části ve vzpomínkách jednotlivých hlavních představitelů v různých částech světa. Není možné jednoznačně definovat a detailně popsat děj seriálu, protože právě na obtížné definovatelnosti je seriál postaven (což někoho přitahovalo a jiného odpuzovalo). Základním dějová linka je ztroskotání letadla na zdánlivě opuštěném ostrově. Ti, kteří z nehody vyváznou živí, musí spolupracovat, aby v novém prostředí dokázali přežít. Ostrov se ale postupně ukazuje jako velmi tajuplné a nevyzpytatelné místo, které zdaleka není opuštěné. Samozřejmě že tento koncept, stejně jako drtivá většina současného televizního trhu, není originální. Stačí se podívat na Gilligan´s Island z šedesátých let o posádce lodi, která ztroskotá na ostrově, který není zakreslený v mapách a kde se dějí podivné věci.

Koncept Lost ale přinášel mnoho aspektů, které byly v době uvedení trefou do divácké poptávky. Dobře vybraní herci a dobře vykreslené postavy, často pronásledované svými vnitřními démony. Postupné odhalování skrytých motivů, osobních historií a střetů mezi jednotlivými postavami. Všudypřítomné nadpřirozeno a tajemství. Exotika v každém záběru z ostrova a mnoho dalších ingrediencí bylo přesně to, co diváci chtěli vidět. I zvolené tempo a přístup ke scénáři, kdy se každý díl věnoval minulosti jedné postavy, působilo neotřele a originálně.

V dalších sériích postupně ubývalo seriálu diváků. Mnozí si začali stěžovat, že záhady neustále přibývají, místo toho, aby se alespoň nějaké vyřešily. Oproti jiným sériím měli Ztraceni nevýhodu, že bylo velmi těžké, či spíše nemožné, začít sledovat seriál někdy v průběhu. Přesto měl seriál svou pevnou a solidní fanouškovskou základnu. Poslední dvě série byly pro mě, který v polovině zvažoval, zda sledování seriálu není až příliš velkou ztrátou času, ukázkovým příkladem skvělé scénáristické práce, která dokáže vdechnout běžící sérií novou energii a "vybruslit" z některých slepých scénáristických uliček.

A teď zpět k nostalgii a k tomu, proč si zaslouží tento seriál zmínku v mém deníku. Právě kvůli vzpomínkám na zajímavou a v mnohém úžasnou dobu našeho života. Na dobu prvního roku našeho Míši a mimo jiné i na dobu, kdy otázka, "zda se díváš na Losty", byla často běžnou součástí konverzace. Vzpomínám si na první dech beroucí pilot, který si v ničem nezadal ve výpravnosti s filmem v kině. Vzpomínám si, jak jsme každou neděli měli na chatě u našich vyhrazených svých 45 minut na nový díl, kdy si naši hráli s Míšou a my se mohli nerušeně dívat na notebook. Vzpomínám si na scénu, kdy těhotnou Claire zastavuje v džungli Ethan a my se dozvídáme, že Ethan patří mezi "ty druhé" a v tu chvíli končí díl a Iva má červené tváře a nemůže ten večer usnout. Vzpomínám si na podzimní první prodloužený víkend bez Míši na hotelu na Horské Kvildě. Připojil jsem notebook na televizi v pokoji a viděli jsme díl, ve kterém Michael při útěku a záchraně svého syna zastřelí Libby a byli jsme naštvaný, úplně nahlas jsme reagovaly vzrušeným "Ne,...to ne.."! Vzpomínám si, jak jsme debatovali, zda je Ben jedním z "těch druhých" nebo jen opravdu nešťastník, který ztroskotal v balónu. Jak jsem diskutovali, co je pod tím poklopem, zda se "jim" někdy podaří ostrov opustit nebo zda je či není Jacob skutečný?

Už dlouhou dobu, jestli vůbec někdy od té doby, se nám nestalo, aby nás nějaký mediální obsah vtáhnul do děje tak intenzivním způsobem. Aby narace byla vystavěná tak dobře, že zapomeneme na vnější okolnosti a přijmeme vnitřní logiku příběhu.

Právě to je důvod, proč si seriál The Lost zasloužil, abych byl o něm na svých stránkách psal.

PS. A co vy? Stalo se vám někdy něco podobného? A u jakého seriálu to bylo?