Ludas page

Dny utíkají a já nemohu napsat jinak, než že si je užívám. Stále vstávám s radostí, moje tělo si už docela zvyklo na dlouho trvající teplo a tohle počasí. Tenhle čas bych nevyměnil. Oblečení tvoří na rozdíl od jiných částí roku jen pár kusů a na nohou mám stále "žabky". I bez celodenních dovolených začíná moje kůže dostávat hnědý odstín, jako když se vracíme od moře. Z mé hlavy zmizela jedna velká tíseň a je v ní najednou místo na jiné věci. Žiju s radostí.

Verunka dělá pokroky, zlepšila pohyb a když chce být rychlejší nebo když si nechce odřít kolena, leze po čtyřech se zadečkem nahoře a je tak hrozně moc rychlá. Když něco chce, tak říká "dá?" a když jí to dáte, řekne "dík". Když jí to nedáte, je rozčilená :-). Asi by bylo dobré napsat, že s Verunkou je to velmi náročné. Více, než jsme si v prvních měsících mysleli. Z určitého úhlu pohledu by bylo dobré napsat, že jo to někdy náročnější než s Míšou. Jelikož byl Míša velmi aktivní a energické dítě, slibovali jsme si od našeho druhého miminka (a zvlášť potom, co se ukázalo, že to bude holčička), že bude klidnější. Jednoduše lze říct, že Verunka neposedí, nezastaví se. To, že dítě sedí na rodičích a jen tak kouká, známe akorát od svých známých. Prostě se nezastaví a to není básnický příměr. Ve chvíli, kdy ji položíte na podlahu, rozhlédne se a maže, bere postupně vše, co je v dosahu a dělá nepořádek (my říkáme, že kramuje). Všechny tašky, co jsou na zemi, všechny šuplíky, které jsou dostupné, CD ze stojanů, DVD z police, zapomenuté časopisy a noviny lítají v kouscích, v kuchyni se po zemi válí kuchyňské náčiní a někdy i spotřebiče.

Její aktivita je natolik konstantní, že se jednoduchým vzorcem dá vypočítat množství vykonaného, promiňte mi to slovo, bordelu na minutu. Takže pokud víte, že potřebujete něco udělat, jako například si dojít na záchod nebo někomu zatelefonovat, a nechcete přitom držet Verunku v náručí, získáváte přibližnou představu, kolik "bordelu" Verunka za určitý čas dokáže udělat a tím také získáváte představu, kolik času zabere návrat prostor do původního stavu.

Samozřejmě, že je sladká a všechno jí člověk odpustí, jen když se na něj podívá těma modrýma očima. Jen jak řekne to své "táta" nebo "mamá". Ale obdivuji Ivu, že to zvládá. Vlastně se od ní celý den prakticky nehne a často si neodpočine ani při jejím spaní, protože uklízí předchozí nepořádek nebo zařizuje věci, které se s Verunkou nedají dělat.

Míša je velký kluk. V mnoha věcech a aspektech přirozeně dospívá a je rozumnější. Také se v něm v průběhu jara rozbujela touha po socializaci. Úplně na to koukáme. Najednou chce kamarády, najednou si dojednává, kdo ke komu druhý den přijde. Sám se dojde seznámit k neznámým dětem a tak se v naší čtvrti utvořila skupina dětí, které se vzájemně navštěvují, v průběhu odpoledne se přesunují od jednoho domu k druhému. Zrovna včera jsem přišel domů, dům jako obvykle otevřený, balkónové dveře dokořán, všude se valí hračky, Ivu nikde nevidím, dole si hrají děti, nahoře si hrají děti, děti prochází domem, tak jsem je pozdravil a snažil se v té mateřské školce trochu zorientovat. A Ivu? Tu jsem nakonec našel s Verunkou v ložnici :-).

Každý den vyjíždíme v těchto horkých dnech někam k vodě. Většinou jsme někde u řeky. Verunka se koupe s námi. Od začátku si stejně jako Míša zvyká na studenou vodu a nevypadá, že by jí to nějak moc vadilo. Podle současných předpovědí to vypadá, že pořádné léto s námi ještě chvíli zůstane. Je to skvělé, protože naše jediná dovolená je několik málo dní v Maďarsku. Žádné moře. Takhle máme pocit, že když letos za pořádným létem nikam nejedeme, léto přišlo za námi. Děkujeme !!! :-)