Za námi společná dovolená, ke které jsme se od začátku léta upínali a o kterou jsme díky Míšovo úrazu málem přišli. A zase ta rovinatá krajina, kde se listy kaštanů pod sílou slunce kroutí a hnědnou o několik týdnů dříve než u nás. I přesto, že jsme zde byli teprve po třetí, nelze necítit vazbu, kterou si člověk k tomuto místu vytvořil. Je to dáno nějakým opravdovým geniem loci? Nebo se na tom více podílí fakt, že místa, na kterých tráví člověk dovolenou, jsou často jen pozlátkem, nereálným prostorem, ve kterém neexistují všední povinnosti a ve kterém platí jiná pravidla? Kdo ví. Každopádně nám bylo hezky a byla to hezká dovolená.
Míša trávil většinu času ve vodě. Navzdory sádře. I když byla vodě odolná, dostávala pořádně "do těla" a s postupem času bledla a odpadávaly z ní kousky. Verunka se rozchodila (ještě ne sama, ale za naše ruce). Nevím, zda to bylo tím, že přišel ten správný čas nebo tím, že jsme na ni měli více času než doma a mohli s ní chodit.
Pokud jsme si na této dovolené nějak odpočinuli, pak to bylo spíše psychicky, než fyzicky. Střídali jsme se v péči o Verunku, hráli nebo dováděli s Míšou a jediný odpočinek přes den se nabízel ve chvílích, kdy Verunka spala, což bylo někdy jen přes půlhodiny. V hlavě tak máme pocit, že tato dovolená byla spíše aktivní, i když tomu její ráz nenasvědčuje.
Stejně jako při jiných příležitostech, kdy jsem několik dní se svou rodinou, zvyknu si na přítomnost každého z nich, ještě více k nim přilnu a následující dny po dovolené jsou odvykací kůrou. Najednou si na ně při práci častěji vzpomenu, zavolám jen tak a nejradši bych byl s nimi. A tuto vazbu cítím z jejich strany také. Jsou to důležitá přilnutí, důležité posilování vzájemných vazeb. Snad nám pomohou překonat problémy, které mohou přijít v dobách, kdy letní dovolené budou nedosažitelně vzdálené.
Parta, která se tentokrát podle nevysvětlitelného klíče vytvořila, byla dobrým mixem a večerní setkávání bylo plné smíchu a legrace. Když jsme odcházeli poslední večer spát, bolela mě od smíchu bránice. Ceny všeho byly stejné, ne-li lepší než u nás a místní lidé byli milí. Kromě toho, že byli milí, byli také trochu chaotičtí, takže domluvené místo pobytu se změnilo a my jsme tak nakonec spali úplně jinde, než se původně plánovalo. Ale jelikož to místo bylo skvělé, byla to nakonec dobrá změna. Všechny rodiny byly v jednom domě pohromadě, byli jsme tam sami, takže děti mohly do pozdního večera řádit.
Prostě, těšíme se zase za rok nebo kdykoliv příště.
1 komentář:
Až se stydím napsat, že se vracím na tvůj blog po tak dlouhé době. Vytratil se odkaz z našich stránek, Hana začala chodit do školy, stěhovali jsme se a kolaudavali. Ale je moc milý přečíst si po takové době o letní dovolené a tak maličko se vrátit v čase.
Jo bylo tam fajn. Vždycky.
Markéta
Okomentovat