Ludas page

Míša odjel s našima do Chorvatska a naše rodina zůstala neúplná. Nijak jinak se to nedá nazvat. Snažíme si v této neúplnosti najít nějaké výhody, jako například klidné společné večery s Ivou, 8 měsíců odkládaný vánoční dárek - společná "DUO" masáž, návštěva kina nebo posezení v kavárně. Míša zatím řádí ve vlnách, potápí se pro mušličky, hraje si s českými kamarády, které si tam našel a užívá si dědovo a babičky pozornosti. Co víc si může přát? Kdo z nás by se nevrátil do těch let?

Když začnu vzpomínat na dovolené, které mi utkvěly v paměti, na dovolené, kdy jsem ještě ani nechodil do školy, mám jen pár vzpomínek. To není ani tak mou pamětí, jako spíše jednoduchým faktem, že v době mého dětství nebylo z nejrůznějších důvodů možné každoročně cestovat do Chorvatska, Maďarska, Řecka a Itálie a kdoví kam ještě.

I tak si ale vzpomínám na lesknoucí se plochu Lipenského jezera, ve kterém se odráží ranní slunce. Dívám se na něj ze stráně přilehlého údolí, která je posázena montovanými dřevěnými chatičkami. Zakrývám si oči, abych dokázal vidět tečku představující parník a za ním brázdu, která narušuje tu jednolitost vodní hladiny. Zakrývám si oči tou křehkou a malou ručičkou, kterou má Míša. Je to vůbec pravda, že jsem měl taky takovou? Není to jen sen, ze kterého jsem se vzbudil, nebyl jsem vždy takhle veliký?

Léto na chatě, právě dostavěné, skoro žádný nábytek. V mých dětských očích jsou místnosti obrovské, dlouhé desítky metrů a sad je plný ovocných stromů. Stromy jsou plné listí a svých plodů, skoro není vidět slunce. Dřevotřískové podlahy voní a chladivé lino mě do mých bosých nohou studí. A vůně sena, které se na sadě sušilo a moje cestičky na širokém kamenném plotu, porostlém mechem a diviznami, který se vine se podél celého pozemku.

A první setkání s mořem a hned láska na první pohled. Dlouhá cesta, delší než jsem si dokázal představit. Cvrkající cikády a opálená kůže, kterou po příjezdu domů ukazuju babičce a naši mi přitom svlékají tričko. Můj červený kruh a první plavání bez něj. Pocit obrovské cesty, snad až na druhou stranu světa, pocit obrovského dobrodružství.

Do toho všeho pocit, že když jsem u svých rodičů, nestane se nic špatného. Obrovský a silný táta, který přepere každého, kdo by nám chtěl ublížit a máma, která mi vždy rozumí a ví co říct, aby mi nebylo smutno.

Na co si jednou vzpomene Míša?