A znovu je tu doba vánoční a s tím i pravidelné zamyšlení, které by nemělo být určeno jen těm, kteří tyto řádky budou číst, ale i tomu, kdo tyto řádky píše. Podzim už skončil před několika týdny, na adventních svícnech a věncích hoří všechny čtyři svíce a elektrickými světýlky, ať už vkusnými nebo nevkusnými, bliká každá druhá zahrada.
Vzpomněl jsem si na jedu legendu vztahující se k indického Tádž-Mahalu. Kdysi dávno zemřela manželka mocného vládce a krále celé země. Ten byl zlomený žalem a truchlil tak dlouho, až dostal nápad. Aby vzdal své manželce úctu a náležitě jí vyjádřil hloubku své lásky, rozhodl se pro ni postavit chrám tak velkolepý, že to svět ještě neviděl. A tak se stalo, že se král cele oddal tomuto plánu. Při velké slavnosti postavili doprostřed obrovského pozemku královninu rakev a kolem začala stavba pomalu růst. Tisíce dělníků, stovky stavitelů a architektů pracovalo dny, týdny a měsíce a královská kasa do tohoto velkolepého podniku investovala pohádkové jmění. Sám král trávil na stavbě většinu svého času a snažil se za pomocí svých rádců stavební práce řídit.
A čas letěl a od smrti manželky uplynulo již mnoho let a stavba, pohádkově krásná, velkolepá a budící obdiv, nebyla ještě dokončena. Jednou král procházel spodními patry stavby, když zakopl o jakousi bednu. Rozlobil se, jaký nepořádek na stavbě panuje a nechal tuto bednu spolu s dalšími nepotřebnými věcmi vyhodit na skládku za městem.
Nevěděl, že tato bedna byla rakví jeho milované. Dávno na ni ve svém nadšení ze stavby samotné zapomněl. Dál pokračoval ve stavbě chrámu, jaký svět ještě neviděl a přitom zapomněl, k jakému účelu měla stavba vlastně sloužit.
Co může tento příběh říct nám?
Mně osobně tato legenda připomíná, že je v životě mnoho věcí, nad kterými je potřeba se zamyslet a položit si otázku, zda ještě vím, proč je dělám. Zda mají smysl, zda mají opodstatnění. Zda nestavím hrobku a přitom zapomínám na zemřelého nebo trochu optimističtěji, zda nejsem na svatební hostině, kde se všichni radujeme a přitom si ani nevšimneme, že ženich s nevěstou chybí.
A tak se dostávám k Vánocům, které mají svůj původ a důvod slavení. Přeji vám i sobě, abychom na to nezapomněli nebo abychom tento smysl znovu nalezli.
Krásné a požehnané Vánoce!
Žádné komentáře:
Okomentovat