Za sebou mám podivuhodný týden. Po dvou krátkých dnech jsem se zúčastnil třídenního školení v krásném prostředí Slapské přehrady. Na tyto tři dny jsem se dlouho připravoval a v několika posledních týdnech mu věnoval hodně hodin svého času. Jeden ze školitelů jsem byl totiž já. Chtěl jsem, abych z toho měl nakonec já i všichni ostatní dobrý pocit. A ten jsem nakonec měl a podle reakcí ho měli i ostatní a já jsem za to moc rád. Tak nějak jsem šel v pondělí do práce s větší chutí.
Prostředí školícího střediska je podmanivé, uvězněné mezi vysokými skalnatými štíty a klikatící se vodní hladinou po nimi. A v okolí maximálně několik chat, civilizace daleko a mobilní signál velmi slabý. Nikdy jsem tento kraj nenavštívil v létě, nikdy jsem ho neviděl v plné kráse, vždy jsem zde byl v podobnou dobu. Nepochybuji, že je to krásný kus naší země, který pro Jihočecha nezvyklého na vysoký obzor působí až exoticky.
Snažil jsem se volný čas mezi přednáškami věnovat lidem, na které nemám přes rok mnoho času, přestože vím, jak moc fajn jsou. Snažil jsem se také věnovat čas sám sobě, protože to je luxus, který se mi moc nedostává. I když jsem jako lektor měl dvoulůžkový pokoj jen sám pro sebe, špatně jsem spal. I když jsem šel spát pozdě, už před šestou jsem byl na nohou. A tak jsem to využil a oba dva dny si ještě před snídaní prošel celé okolí a v tichu a samotě měl čas na přemýšlení a urovnání si myšlenek v hlavě. Potřeboval jsem to.
Domů jsem se vracel do začínajícího víkendu, který měl být počasím tím prvním opravdu jarním víkendem. Vracel jsem se domů a tím slovem nemyslím náš dům. Vracel jsem se k těm, kteří mě netrpělivě a s těšením očekávali. Co víc si přát?
2 komentáře:
Zdravím Luďo,
tak sis také zapřednášel, to je hezké. Ať žijí "Smilky".
Já tam byl snad padesátkrát a po mnohých přednáškách již to okolí tolik nevnímám, ale naopak mne chytá lehká nevolnost kolem žaludku, když se dozvím, že tam mám zase jet.
Faktem je, že jsem tam (a to ještě u vás na FŘ) zažil 2 školení - jedno předposlední týden v červnu a druhé druhý týden v září, čili vlastně obě v létě, a musím říci, že to koupání (třeba i o polední přestávce), posezení u ohně, tenis, večerní procházky atd. to vše stálo opravdu zato. Jen to sezení na učebně přes den bylo o trochu těžší...
Ale dost se mi líbilo, jak píšeš o tvém ranním „přemýšlení a urovnání si myšlenek v hlavě“. To bych totiž také moc potřeboval – nemůžeš mi dát malý návod, jak na to? Mně myšlenky občas křepčí jak neposedná mláďata.
A pokud se týká těch tvých čekajících doma – pozdravuj je prosím ode mne. Měj se fajn.
Pavel V.
Ahoj Pavle, díky, že jsi se ozval. Tak pro mě jsou "Smilky" stále ještě docela vzácné a vzácná je pro mě i pozice lektora, i když po letošní premiéře to vypadá, že už tam jinak než lektor nepojedu :-).
Urovnávání myšlenek v hlavě. No...já jsem na rozdíl od tebe ranní ptáče, takže u mě to funguje. Ráno, nikde nikdo, klid a ticho a trochu snahy a vůle, a taky taková ta rozechvělost a otupenost z toho vstávání - a pak to najednou funguje.
Pozdravovat budu určitě všechny! Měj se krásně !!!
Okomentovat