Ludas page

Vítr s sebou nese slanou vůni. Exotickou a mnou tak vítanou. Starý přístav města postaveného z bílého vápence; nic necharakterizuje jadranská města více. Každý kámen má svou historii a každý sálá teplem paprsků, které na něj už od brzkého rána útočí. I s černými brýlemi člověka oslepují vlny, které ve svém nejvyšší bodě zezlátnou a zalesknou se tak, až vytvoří třpytící se zlatý pás, táhnoucí se až za obzor.

Nastupujeme do lodi a jedeme na ostrov, nesoucí název stejný jako město, které tomuto ostrovu dominuje. Prý se tam narodil Marco Polo. Co by tomu řekl, kdyby zjistil, že do Číny se dá dnes doletět za několik hodin. Co by řekl tomu, že jeho rodný dům budou jednou vystavovat turistům z celého světa.

Vlny jdou proti nám a příď lodě se do nich zařezává jako nůž. Kdybychom se nevzdalovali od pobřeží, myslel bych si, že stojíme. Někteří lidé si posedali na sedačky, někteří se opírají o zábradlí a sledují známá místa z netradičního pohledu. Příď je prázdná, vezmu Ivu, přelézáme lana a úchyty a opíráme se o zábradlí na samém začátku lodi, takže pod námi se čeří vlny. Roztahuji ruce a paroduji známou scénu z filmu o Titaniku a Iva se směje. A ostrov a obrysy města se blíží.

Po několika hodinách strávených touláním se po městě, jeho památkách i místy s jedinečným geniem loci, se vydáváme uličkami k přístavu, abychom odjeli znovu na pevninu. Zjišťujeme, že jsme nestihli jeden z posledních spojů. Před námi další hodina a pomalu se stmívá. A je tu zase ten čas, který neplánujete. Na místě, na kterém jste neměl být. Jako byste dostali k vašemu životu další hodinu navíc. Rozhlédnu se a přímo před námi na hradbách města je nějaké café. Sedíme, díváme na přístav a obzor s mořskou hladinou, usrkáváme studený koktejl a povídáme si. Snažíme se na něco zapomenout a taky si na mnohé vzpomenout.

Vlastně je celá tahle dlouhá dovolená náplastí na duši. Časem pro nadechnutí a hledání naděje. To abychom dokázali zvednout hlavu, i když nám vítr slzy ještě zcela neosušil. To abychom dokázali zase věřit, že někdy budeme tři a ne jen dva.

Slunce zapadá, loď přijíždí a vítr je příjemně chladivý. Končí další horký den, ale pro nás všechno teprve začíná…