Je to už 14 dní, co skončilo mistrovství světa v hokeji. Někdo možná ani nepostřehl, že nějaké mistrovství bylo, jiný usínal se soupiskami hráčů pod polštářem. Každý jsme jiný. Jedním z neklamných signálů upozorňující na tento hokejový svátek, byly malé vlaječky, které někteří vozili na autě. A s tím, jak se naši hokejisté úspěšně probojovávali turnajem, koncentrace těchto malých červenobílomodrých státních symbolů rostla a rostla.
A mě tyto vlaječky vedly k zamyšlení nad tím, co pro nás znamená výraz národní hrdost? Co mě napadá při pohledu na 4 třepotající vlaječky v každém okně tmavomodrého BMW? Je to k smíchu, pláči nebo je to tak správně? Češi jsou vzhledem ke své národní hrdosti zvláštní národ a doporučuji si k tomuto tématu přečíst jednu ze dvou knih Mariusze Szczygiela. Zvláštní tím smyslem, že té hrdostí moc nemají. Po novodobé historii, ve které jsme nemohli či nedokázali žít ve vlastním, národním, suverénním uskupení se zaručenými a dodržovanými občanskými svobodami déle než 20 let, se pro nás termín národní hrdost stal vyprázdněným pojmem. A teď? V současnosti, kdy píšeme novou kapitolu národní historie a vládneme si déle než 20 let? Bojím se, že postupné vykrádání ekonomických i přírodních zdrojů, spolu se ztrátou důvěry v politické elity k národní hrdosti příliš nepřidává.
Kdo neskáče není Čech a mávat při tom vlajkou? Ale proč tou vlajkou nemáváme také 28. října? Na připomínku dne, kdy jsme získali vlastní suverenitu. Dne, kdy vůbec nějaká Česká (přesněji Československá) republika vznikla? Dne, díky kterému naši sportovci mohou vystupovat za Česko a ne za Rakousko, Německo nebo Rusko.
A tak v té naší malé kocourkovské republice přidávám k Vánocům, ve kterých jde ve většinové společnosti více o jídlo a nákupy než o narození Spasitele a k Velikonocům, ve kterých jde většině více o zajíčky a vajíčka než o Jeho smrt, ještě další povedenou věc. Národní hrdost cítíme při sportovní události, která je z celosvětového pohledu lokální evropskou záležitostí, ale jinak nám svátky české státnosti a i česká státnost samotná, nic moc neříkají.
Lásku k naší zemi a kultuře, to bychom zcela určitě měli. Ale je bez pevných základů. Mám pocit, že bydlíme v takovém domě bez základů. Dům je to hezký, máme ho rádi a rádi v něm bydlíme, ale nesmí přijit nějaký nečas (snad myšleno s malým n). V tu chvíli stěny praskají a hrozí, že by se mohli dříve nebo později zhroutit…
3 komentáře:
Ahoj Luďo,
Otázka národní hrdosti je v našem prostředí řekl bych složitá. Musím přiznat,že když jsem viděl auta s vlaječkama, přemýšlel jsem nad tím podobně jako ty. Přemýšlel jsem nad tím, jak parta hokejistů dovede takovým způsobem pobláznit národ. A proč lidé, kteří pro tuhle zemi udělali mnohé, jak na poli vědy, umění atd., nikdo pomalu ani nevzdechne. A naproti tomu, hokejista, který udělá pár skvělých kliček, je oslavován jako bůh. Nemám nic proti sporovcům, sám všem fandím a jejich zápasy prožívám. Ale mým přáním je aby i v tomto užívání si slávy nastala jistá spravedlnost. Bylo by hezké kdyby jsme dovedli oslavovat každý úspěch České Republiky v každém oboru.
Mám pocit, že si v našem národě nedovedeme dostatečně vážit, borců ve vědě, umění, filozofie, možná proto, že právě k těmto lidem, jsme se v nedávné době nezachovali nejlépe. Za totalit takové lidi jsme buď posílali do kriminálu nebo jsme je perzekuovali takovým způsobem, že raději emigrovali. Možná naše nevážení se je ovocem minulé doby.
Naproti tomu každé mistrovství mi připadá, že naplňujeme ono římské "chléb a hry ", aby se i spodina pobavila. Možná i bezhlavá euforie je dána tím, že v poslední době v tomto státě, moc důvodů k radosti nemáme. Absolutní deziluze s těch nahoře,prostě mezi lidem je "blbá nálada". Tak lidé si najdou v tomto marasmu jakýkoliv důvod k radosti. Podobnost se starým Římem je čistě náhodná, řekl by klasik.
Potom přemýšlím,že si sami sebe moc nevážíme a jsme uťápnutí, národ bez zdravé hrdosti a po každém úspěchu hokejistů,fotbalistů si léčíme své mindráky.
Možná to všechno zní dost pesimisticky. Ale je to můj pohled na tuto problematiku, proto bych si moc přál, aby jsme jako národ prožívali co možná nejvíce radosti a pocitu hrdosti v každém oboru lidské činnosti. Radek.
P.S. zdravím všechny a mám malý dotaz jestli spácháme vaši návštěvu u nás. Poslední zkoušku dělám 13.6.
Ahoj Radku, dekuji za prispevek, ktery je plnohodnotnym doplnkem nebo pokracovanim toho meho.
Za PS moc diky a vyjadrim se k nemu v mailu.
Ahoooj....
ahoj, ja bych rekl, ze je to pozustatek z dob, kdy nasi hokejisti jako jedini se mohli postavit rusakum legalne a kdyz je jeste navic porazili, tak cely narod blahem tekl....videl bych to jako spis mindrak, ktery si vzdy v kvetnu prelecime..ale hikej miluji a letos se na nej dalo opravdu koukat .-)))skoda jen, ze to ctvrtfinale Lojza chvili koucoval, meli na to byt vejs .-)))
jo a navstevu u nas take muzete spachat.pozdravuj zbytky familie
papa Jonak
Okomentovat