Jsou dva další okamžiky v letošních nabitých prázdninách, o kterých bych se chtěl zmínit. Týden po návratu z Chorvatska jsme odjeli na víkend ke známým do Prahy. Víkend jsme si prodloužili o volný pátek, který jsme strávili v Aquaparku. Tam čas utíkal jinak a my si s dětmi užívali všechny možné tobogány, skluzavky a umělé vlny a snažili se zapomenout na to, jak moc nás to stálo.
Na co se nebudeme snažit zapomenout, byl samotný víkend. U našich kamarádů nám bylo moc dobře. Hostili nás a věnovali se nám, že jsme si připadali jako v hotelu. Děti byly taky nadšené a při odjezdu si chtěl Míša odvézt někoho z jejich rodiny s sebou. Úžasné bylo, jak jsme přirozeně navázali na staré přátelství. Jako by to byly týdny, co jsme se neviděli a ne celé roky.
Kromě procházek, nakupování a spoustu času na povídání, jsme se konečně podívali na Vyšehrad a na Slavín, slavný hřbitov velkých osobností českého národa. Myslím, že už jsem si Prahu, co se týká památek, docela prošel, ale tenhle kulturní klenot mi pořád utíkal. Teprve teď jsem splatil svůj dluh. Po víkendu se nám nechtělo domů, slíbili jsme sobě i jim, že se zase uvidíme a že snad za rok podobný víkend zopakujeme.
Další vzpomínky patří minulému týdnu a dovolené, která byla nakonec dobrodružná víc, než jsme čekali. Někdy na jaře jsme dostali nabídku, že na Šumavě bude v průběhu prázdnin volný týden ve skautském táboře, a že by se to dalo využít. Domluvili jsme se ještě spolu s pěti rodinami a vyrazili. Pokud někdo z vás četl v dětství knížky od Foglara, tak si asi dovedete představit, jak tábor vypadal. Kolem dokola stany s podsadami, uprostřed dřevěné stožáry na vlajky, polní kuchyně, latríny, velký vojenský stan s kamínky pro případ špatného počasí a velké kruhové ohniště s čestným místem pro hlavního vedoucího. Poloha, v nadmořské výšce, kde komáři ani klíšťata neštípou, přístupová cesta velmi složitá (několikakilometrová lesní cesta) a hluboké lesy kolem.
Ve spojitosti s touto dovolenou jsem použil slovo dobrodružná. Kromě pohody, co se týká zázemí, skladby lidí a přírody, je potřeba napsat, že jsme část pobytu bojovali s počasím. Dobrodružství pramenilo z toho, že první tři dny byla teplota přes den okolo 10 stupňů a v noci klesala k 7 a níže. Naštěstí jsme měli dobré spacáky, ale člověk měl pocit, že odjel na dovolenou v půlce října nebo dubna. Počasí bylo navíc velmi nestále. Když bylo ráno jasno, neznamenalo to, že za dvě hodiny nebude silně pršet. Když večer pršelo, neznamenalo to, že by se nemohlo na noc vyjasnit. Stejně jako většina tohoto léta to byl tak trochu boj s přírodou.
Máme pocit, že jsme, ale tento boj vyhráli. Každý den jsme dělali výlety, po turistických trasách nebo na hrad či jinou památku, každý den jsme večer u ohně zpívali a hodně jsme se nasmáli. Děti byly šťastné, běhaly a hrály si se staršími dětmi a spokojeně a vyčerpaně večer usínaly.
Rád bych se na to místo někdy vrátil. Jisté to má zřejmě jen Míša. Příští rok možná pojede na svůj první tábor a ten bude znovu právě zde. Já se vrátím alespoň na Šumavu. Hned zítra. Vyrážím tam totiž s Míšou na prodloužený víkend!
Žádné komentáře:
Okomentovat