Počasí minulého týdne bylo neuvěřitelné a zaslouží si, abych právě o něm psal dnešní článek. Počasí letošního léta bylo hezky řečeno nepovedené. Lidé na svých dovolených místo plavek nosili pláštěnky, svetry a šusťákové bundy. Člověka často napadalo, že takto vypadá počasí na podzim či na jaře a ne v červenci a srpnu.
Naše rodinka má naštěstí trochu jiný dojem. Vylepšili jsme si ho během prvních 2-3 týdnů, které jsme strávili jižně od naší republiky. Užili jsme si dostatečně azurovou oblohu a vysoké teploty. Přesto jsme si po návratu museli zvykat na fakt, že se tento rok na počasí nedá prostě spolehnout a že je těžké do budoucna něco pevně plánovat. Jeden den bylo horko, po něm přišly bouřky, další dva dny se to vybíralo, aby bylo zase jeden den teplo a tak pořád dokola s mírnou obměnou, že buď žádné horko nepřišlo nebo že teplé dny byly za sebou dva.
Minulý týden se ale léto rozloučilo velkolepým způsobem. Celý týden byly teploty přes třicet stupňů a my se snažili každý den využít ke koupání a slunění, prostě k tomu, co se jindy dělat nedá. Snažil jsem se jezdit z práce tak brzo, jak to jen šlo a v pátek, kdy meteorologové hlásili pravděpodobně nejteplejší den v roce, jsem si vzal dovolenou. Minulý týden byl prý teplotní vrchol celého léta, který většinou přichází na konci června nebo v červenci.
Protože bydlíme docela blízko řeky, máme na vybranou z několika míst, takže není problém si podle času a nálady jedno vybrat. Iva vyrazila k vodě každý den s dětmi na dopoledne a odpoledne jsme se k nim přidal i já. Naházeli jsme věci do kufru auta a už za 5 nebo 10 minut byli na místě. Je to hezky strávený čas. Potkáváme staré známé, máme svá oblíbená místa, víme, kam si dát deku a kudy jít do vody. Míša se neosměluje, prostě hned vleze do vody, a její teplotu neřeší. My s Ivou se střídáme o Verunku, která si ráda ve vodě hraje a skotačí. Prostě je nám fajn a kdyby tohle počasí trvalo 3 týdny, bylo by nám ještě lépe.
Uvědomuji si, jak moc je počasí zárukou dobře prožitého času. Neplatí to samozřejmě absolutně, ale v drtivé většině případů. Zatímco v zimních měsících pro nás až na výjimky končí jakékoliv plánování volného času kolem páté hodiny, v létě se vydáváme na projížďku na kolech klidně i kolem sedmé. Zatímco v zimních měsících je jediným odpoledním či večerním povyražením výlet na plovárnu, návštěva kamarádů nebo dětského koutku, v letních měsících stačí vyjít ven na zahradu. S dobrým počasím roste počet možností, jak volný čas prožít.
Říká se, jak je náročné žít v teplotách nad 30 stupňů. Jak je to nebezpečné pro staré lidi, jak je to vyčerpávající pro práci venku nebo pro ty, kteří nemají klimatizace v kancelářích. Ano, určitě je to, zvlášť pro staré lidi, namáhavé. Každý den jsem ale cítil, jak se postupně moje tělo aklimatizuje. Zatímco první den jsem se v práci doslova propotil, třetí den už jsem se díval na teploměr, že snad musí být méně stupňů, což nebylo. Nakonec jsem dospěl k názoru, že pro mě osobně jsou horší neustálé skoky tlaků a teplot, které musíme stále snášet, než konstantní teplota, byť o několik stupňů vyšší. Rozdíl mezi páteční a sobotní teplotou v průběhu dne byl 20 stupňů! Už mě tyhle skoky nebaví.
Minulý týden bylo koncentrované léto. Asi aby se neřeklo, jak špatné letos bylo. Kéž by se někdy dali takové letní konzervy nebo plechovky koupit. Stál bych klidně dlouhou frontu. Stálo by to za to...
Žádné komentáře:
Okomentovat