Léto se s námi loučilo několik týdnů, až člověk zapomněl, že podzim vypadá úplně jinak. Vlastně to letos vypadá, že léto krásně začalo a krásně skončilo. To, co bylo mezi, bylo nevyzpytatelné a člověk těžko hledal jeden jediný týden, kdy by si vzal dovolenou a užil si sluníčka po celou dobu.
Většina volného času v průběhu září padla za oběť přípravě dřeva na zimu. Využili jsme velkorysou nabídku příbuzenstva, zajistili hlídání pro Verunku, a vyrazili s motorovou pilou do lesa. Míša statečně tahal větve, řezal svou pilkou slabší uschlé stromky a k tomu od té dřiny pravidelně a vydatně odpočíval. My s Ivou se lopotili a potili, ale s vědomím té krásy a nádhery, až v zimě bude za okny sníh a vevnitř bude praskat dřevo a oheň na zdech malovat své akvarely, se všechna ta práce zdála smysluplnější a radostnější. A popravdě řečeno, práce byla radostnější i díky vědomí té krásy, až přijde složenka E-ONu a tam nebude uveden nedoplatek.
Několik hodin v lese a člověk si vzpomene na to, jak asi vypadal svět před sto lety. V době, kdy chlapi odcházeli ráno do lesa a vraceli se za tmy. Kdy se lesem neozýval řev motorové pily, ale údery seker. Vzpomínám si na muzeum na šumavské Kvildě a maximálně nazvětšované fotografie, ty nejstarší, které se našly. Na jedné z nich byl místní dřevorubec. Stál a díval se do fotoaparátu, tehdy výkřiku moderní techniky. Z fotky byla vidět omšelost oblečení, které se v té době nevyhazovalo, ale vyspravovalo stále dokola, dokud to ještě šlo. Stejně tak s botami. Bylo vidět, že ten člověk je zvyklý na práci, pod kterou bychom se v dnešní době hroutili. Ramena, mozolnaté ruce a v obličeji určitá ztrhanost a únava.
Málokdy chutná oběd nebo svačina tak, jako po několika hodinách práce, uprostřed borového lesa plného vůní a zvuků. Překvapil jsem rodinu a přibalil potají kempinkové židličky. A tak jsme seděli, vychutnávali jídlo, které Iva připravila, včetně dezertu a měli pocit, že si tentokrát jídlo opravdu zasloužíme. Asi je potřeba říct, že jsme tam nebyli jen jednou, a že dřevo jsem z různých zdrojů sháněl i v průběhu léta, takže by to snad mělo, alespoň na část zimy stačit.
Před námi je ještě říjen, který umí být vlídný a pak listopad, který umí dobře pravý opak. A zima, která se ještě teď, se svými bílými pláněmi, mrazem a tichem, zdá být tak neskutečná.
Léto, přejeme krásný zimní spánek, uvidíme se zase za půl roku ...
Žádné komentáře:
Okomentovat