Dnes je první listopad a pokud nějaký hezký podzim byl, pak je za námi. Přemýšlím, na co se těšit? Vždy něco takového mám. Po dlouhé plavbě potřebuji na obzoru ostrov, lépe se mi tak žije a dýchá. Jedním z takových ostrovů budou určitě Vánoce, které jsou vždy po hektickém pracovním závěru roku, alespoň u nás doma, oázou klidu a pohody. V listopadu bude také volný den, jak ho využijeme? Uvidíme...
Ale pokud chci do deníku zapisovat věci, na které nechci zapomenout, pak jsem zůstal dlužen třem událostem, které se tento podzim udály a já o nich zatím nic nenapsal. Teď bych to chtěl napravit.
Prvním takovým světlým a veselým bodem byla návštěva Plzně. Vrátili jsme sem po třech letech a prožili netradiční a událostmi nabitý víkend, plný našich čtyř dětí, které zaplnily každou minutu času. Počasí nám více než přálo a bylo spíše letní než podzimní. V průběhu víkendu jsme si mimo jiné udělali výlet na blízký hrad s krásnou vyhlídkou a prolezli část velké místní ZOO. Po třech letech na tom samém místě a tolik se toho změnilo. Škola je v mém životě minulostí, přibyla Verunka, a nám se teď zdá, jako by s námi byla odjakživa. Iva chodila tehdy do práce, zatímco teď má dva roky rodičovské dovolené za sebou, Míša byl školkové dítě a teď je školák a učí se číst a počítat. Těšíme se, že příští rok uvítáme partu z Plzně u nás na domečku a že to bude stejně tak příjemný čas, jako letos v západočeské metropoli.
Druhým mementem hodným zapamatování byl náš podzimní pobyt na Kvildě, tentokrát bez dětí. Pracně dopředu domlouvaný a také pracně našetřený víkend, určený jen pro nás. Jakési manželské soustředění, které jednou za čas potřebujeme. Pracně vybojovaný a vyhrazený čas, který je důležitější, než to na první pohled vypadá. Walter Trobisch napsal, že manželství je takový stan, který pod nápory nepřízně počasí neustále z nějaké strany padá nebo se prověšuje. Takže tohle byla taková údržba a kontrola, napínali jsme šňůry a kontrolovali, zda někde nezatýká. Aktivně strávený čas jsme věnovali průzkumu těch částí Šumavy, které nám byly zatím utajeny. Konečně jsem se dostali k pramenům Vltavy, prošli si trasu kolem Srní s návštěvou bývalé Hauswaldské kaple a po 7 letech se také vrátili na místa kolem Schwanzemberského kanálu u osady Jelení. K tomu jsme byli ubytováni v oblíbeném hotýlku, takže o pohodu a servis bylo postaráno jako vždy skvěle. Zůstávají mi krásné vzpomínky na vzájemnou blízkost.
Třetím okamžikem byly podzimní prázdniny strávené na chatičce v lese u řeky. Praskající oheň v kamnech, záplava a vůně žlutohnědého listí a krátké večery, které se po změně času zkrátily ještě více. Vzal jsem si ještě před pátečním svátkem den dovolené a už v půlce týdne odjel jen já s Míšou na první noc. Naším úkolem bylo připravit chatičku do obyvatelné podoby. Druhý den za námi přijely holky a těch několik dní, které jsme strávili spolu, uteklo jako voda v řece, ve které jsme si ráno s Míšou umývali obličej. Společně jsme dělali malé výlety a procházky a snažili se mít na sebe čas, bez toho, abychom museli neustále někam odjíždět a přijíždět, zařizovat a organizovat. Jak moc se nám nechtělo domu, do prvního pracovního listopadového týdne.
Dnes je první listopad, zima se blíží a podzim zvolna odchází...
6 komentářů:
Ahoj Luďo,
promiň, že tentokrát nereaguji přímo na tvé popsané zážitky.
Chtěl jsem se totiž jen zeptat (a je mi to trochu i divné), proč se ještě mezi tvými filmovými či hudebními událostmi nebo tím, co se ti líbí dosud neobjevil český film "Alois Nebel", a nebo především jeden z klipů k tomuto filmu - a to od Václava Neckáře a skupiny Umakart "Půlnoční". Zajímal by mne tvůj názor na věc. Díky.
Pavel V.
Ahoj Pavle, Půlnoční je samozřejmě určitým zjevením na české hudební scéně, něčím, co už od Vaška Neckáře nikdo nečekal, pro mě překvapením svým spirituální textem a také pro mě z hudebního hlediska důkazem, že v jednoduchosti je síla.
Aloise Nebela jsem neviděl, ale určitě s tím počítám. Zatím jsem si v tom chvatu neudělal na tento filmový zážitek čas. Doháním staré české resty (Mamas & Papas, Nevinost - připravené jsou Lidice).
A co ty? Byl jsi na Aloisi Nebelovi v kině?
Jasně Luďo,
byl jsem na něm hned první týden a byl to opravdu velký zážitek.
Nevím, zda pro mne osobně speciálně to není umocněno tím, že sám maluji a o výtvarno se zajímám, že jsem revoluční dobu ´89 takto podobně prožíval, popřípadě proto, že se na hlavním nádraží nyní dost pohybuji a i v minulosti jsem tam na vojně dost často pobýval, nebo že motiv osamoceně žijícího chlapa je mi logicky také docela blízký...nevím.
Přesto mám dojem, že i tobě a ostatním to má hodně co říci.
No a ten videoklip – myslím, že volba Vaška Neckáře byla naprosto geniální, s tím co má vše za sebou, on je úžasný a vůbec celá ta černobílá atmosféra klipu, nejen text, ale i pohledy jeho očí a gesta, neopakovatelné, vše vyjadřuje jediné – vzhůru srdce. Jinak to nazvat neumím. Famózní. Jsem za toto dílo velmi vděčen.
Dej mi vědět, zda se ti ten film bude líbit.
Pavel V.
Pavle, díky moc za vyjádření a zvýšení motivace k shlédnutí tohoto filmu. Možná bude tvůj komentář inspirací i pro ostatní.
Měj se fajn...:-)
Ahoj Luďo,
po delší době jsem našel chvilku na to pročíst si tvůj blog.
Také naše "plzeňská parta" vzpomíná na společný víkend, jen je škoda, že bylo tak málo času a nestihlo se toho víc, ale i tak to byl skvělý víkend a už se moc těšíme na příští rok, to budu mít doufám po škole :-)) .
Zároveň se připojuji k diskuzi o filmu "Alois Nebel" a "Půlnoční". Film jsem zatím neviděl, ale po Pavlovo doporučení, se na něj těším a mohl by vyhovovat mé krevní skupině. A co se týče Půlnoční a Vaška Neckáře prostě super, souhlasím s tím, že po tom všem co má za sebou, mohu jen smeknout. Ta písnička dýchá atmosférou a svým tempem umocňuje to o čem je. Vašek Neckář je svým způsobem mou srdeční záležitostí, ať už díky Golden Kids nebo desce Planetárium. A navíc si ho vážím i za to, jak se postavil za Kubišku v době, kdy se to rovnalo skoro sebevraždě. Radek
Radku, vzpomínám si, že jsi poslouchal Golden Kids a Neckáře, takže tahle píseň se ti prostě musí líbit.
Mějte se tam na západě (snad ne divokém) krásně ...
Okomentovat