Ludas page

Miluji rána. Vše je ztichlé, zklidněné a celá země jakoby našlapuje na špičkách bosých nohou. Mám rád ten pocit, když otevřu oči a na malou chviličku jenom existuji. Když mé vědomí čeká, až dorazí vzpomínky a s nimi i první myšlenky. Vše je nové, rodí se a zároveň navazuje na to staré, rozpracované a přerušené spánkem. Mám rád, když se ráno vzbudím a vím, že je všechno tak, jak má být. To se pak nechám oblouznit a podat se sladké iluzi, že nově rodící se den pro mě znamená nespočet možností, jak ho prožít. Že neexistují hranice, které by mě zastavily v rozletu za mými plány, sny a ideály.

Nekrásnější rána jsou ta letní. Neznám hezčí probuzení, než když mě z postele tahají sluneční paprsky. Opatrně vstanu z postele a procházím ztichlým domem a protože většina oken a prosklených ploch je směřována na jih, vše je prosvícené a okenní rámy a žaluzie vytváří na zdech a podlahách jedinečnou mozaiku. Natahuji si džíny, tričko a mikinu. Všichni ještě spí a já jedu na skútru nakoupit čerstvé pečivo. Často ještě rozespalý, s přeleženými vlasy a pár mincemi v kapse.

Snídáme venku a slunce pálí, i když je jen chvíli po osmé. Na trávě se třpytí rosa, ve vzduchu je cítit vůně léta a děti štěbetají a jedno na druhé doráží. Jí s takovou chutí, že by každý podle jejich pusy na první pohled poznal, co dobrého k snídani měly. Plánujeme s Ivou den, radíme se, kam se pojedeme koupat a zda budeme na oběd u rodičů. Bereme v tu chvíli všechno s takovou samozřejmostí, jako by to ani jinak nemělo být. Neuvědomujeme si v tu chvíli, že každá hodina v ten den, v tomto čase, s našimi dětmi, má nevyčíslitelnou cenu.

Co kdyby v tu chvíli přišel nějaký “obchodník s časem z vyšších míst” a řekl by, abych já nebo Iva šli s ním? Kolik bychom zaplatili za roční, měsíční nebo týdenní odklad?

Jak moc mám rád život a všechno, co k tomu patří. Je to dar, děkuji za něj...