Zase jsem zpět. Sedím za svým stolem s výhledem na louku plnou rozkvetlých vlčích máků a krásné letní oblohy, to vše ve virtuální realitě dvou 22 palcových monitorů. Když se ale ohlédnu zpět, moje spokojenost není virtuální, ale skutečná. Máme za sebou krásné dny a tak jediné, z čeho by člověk mohl být smutný, je rychlost, se kterou utekly a staly se vzpomínkami.
Klíčem ke štěstí byla soustředěnost na to, co jsme nejvíce potřebovali a co považujeme za nejdůležitější. Po hektickém prosinci si odpočinout, nabrat sil a být spolu, věnovat se dětem. V běžném týdnu máme rodinný program tak napěchovaný, že si vážíme dne, kdy můžeme zůstat doma a nikam neodjíždět, nikoho neodvážet nebo nepřivážet. A v tom svátečním týdnu bylo takových dnů několik. V kamnech hořel a praskal oheň, stromeček voněl, všude plno dobrot, svítících svíček a my nikam nemuseli. Pro nás ideál vánoční pohody.
Tento rok jsme trávili štědrý den sami, naši za námi přijeli až večer po osmé hodině. Dárky jsme rozbalovali už od poloviny týdne a končili s nimi až šestadvacátého. U jedněch či druhých rodičů, u babičky, sourozenců, doma … bylo toho dost a bylo to fajn. Z naší strany zavládla po rozbalení dárků úplná spokojenost a doufáme, že tomu bylo i na straně druhé. Nezapomněli jsme ani na naše tradice a tak jsme byli opět na procházce lesem a obdarovávali jsme jablíčky a kaštany zvířátka, koupali jsme se na plovárně v rakouském Gműndu a opět si šestadvacátého pochutnávali na pečené huse u našich.
Ale vše je teď minulostí a my hledíme dopředu. Asi největší výzvou jsou případné lázně, které byly nabídnuty Míšovi, z důvodu jeho chronických problémů s dýchacími cestami a náběhy na astma. Udělali jsme vše, co jsme udělat mohli a teď budeme čekat na výsledek. Pokud to vyjde, převrátí se sice náš život na několik jarních týdnů vzhůru nohama, ale vnímáme, že by byla velká škoda to nezkusit, když existuje reálná šance na zlepšení Míšova zdraví a ještě když by nám byl tento pobyt zaplacen, včetně jedné dospělé osoby, jako doprovod.
Před touto potenciální lázeňskou smrští nás čeká týden na horách. Zatím co lázně jsou nejisté, hory jsou, jak pevně doufáme, jisté. Jet na hory lyžovat – to pro nás zní skoro až exoticky, protože tam, kde bydlíme, jsme letos viděli sníh zatím jen dvakrát, a to ještě padal mokrý a s deštěm a na zemi nevydržel. Takže pokud se počasí nezmění, bude výlet na sever naší republiky připomínat výlet kamsi do polárních krajin. Už teď se těšíme ...
Žádné komentáře:
Okomentovat