Další neobyčejný víkend. Praha. Zase to místo, které získává v mém životě v posledních letech větší a větší prostor. S každým doposud neprozkoumaným místem, s každou novou ulicí, s každým novým zážitkem je mi to místo bližší. Před mnoha lety to byla nepřátelská a cizí metropole. Dnes je to jinak, dnes je to příležitost se všemi konotacemi, které toto slovo přináší.
Starali se o nás kamarádi, kterým snad jejich pohostinnost nebudeme moci nikdy splatit. A protože nám bylo společně dobře, čas běžel rychleji, než jsme si přáli a my jako minulý rok nestihli plno věcí, které jsme stihnout chtěli. Přesto nezapomenu na všechny dobroty, které jsme, ať už doma nebo v restauraci ochutnali, nezapomenu na ranní procházku ve dvou (kdy naposled jsme měli na něco takového čas?), na jedinou (a úžasnou!) kubistickou kavárnu světě, na dosud neprozkoumaná místa Malé Strany se zahradami pod Pražským hradem, na drahou pralinku v muzeu čokolády :-), na překvapivě kvalitní a až spektakulární muzikál plný slavných zpěváků. Především ale zůstane vzpomínka na spoustu legrace a povídání s těmi, kteří nás neúnavně zvou a ukazují nám velký svět. Tento čas se bude jednou v našich hlavách podobat právě té pralince. Zůstane vzpomínka na dobrou chuť a touha znovu ochutnat.
Vrátili jsme se na dva dny do světa, ve kterém člověka v noci nebudí děti, ve kterém jdete, kam chcete jít a odcházíte, kdy chcete odcházet. Do světa, kde se nepoužívají slova jako "plínky nebo bryndáček". Přesto všechno to ale byl také svět, kde se na děti těšíte - buď, až je budete jednou mít nebo až se k nim po dvou dnech vrátíte.
Žádné komentáře:
Okomentovat