Návrat z dovolené. Návrat z jiného času a prostoru. Člověku se nechce propíchnout tu růžovou bublinu, ve které žil posledních čtrnáct dní a vrátit se do svých povinností a koloběhu pracovních dní. Zvláštní pachuť pocitů. Známé věci se zdají být novými, obnovované rituály znovu nevšedními. Opojení z předchozích dnů mi dává jinou perspektivu v pohledu na svůj vlastní život. Nutí mě bilancovat a posuzovat způsob svého života i místo, kde ho žiju.
Znovu jsme byli na jihu Chorvatska, znovu na tom samém místě. S malými dětmi jsme upřednostnili jistotu před čímkoliv jiným. Věděli jsme, kde budeme moct uspávat Verunku na odpolední spaní, kde se budou děti koupat nebo kam se vydáme na výlet. A tato jistota pro nás byla víc než možný zisk nějakého nového dobrodružství, nějakých nových obzorů a zážitků.
Po cestě tam i zpět jsme znovu zůstali ve Slovinsku a poznali nové lidi. Obavy se brzy rozplynuly a my znovu překvapeni, poznávali přátelskou a pohostinnou povahu zdejších lidí. Znovu jsme byli na místech tak blízkých našemu srdci. Znovu jsme je navštívili a opakovali přitom rituály, které milujeme. A moře. Krásné, lákavé, laskavé i zrádné a nebezpečné. A vítr, teplý a slaný. Přinášející vzpomínky na pocity a problémy, které jsme řešili, když jsme zde kdysi byli a stáli na tom samém místě.
Bylo krásné vidět děti, jak si užívají vody, slunce a dokonalého letního počasí. Bylo moc fajn, že s námi byli i rodiče a navíc i rodinka mé sestřičky. Když jsem viděl rodiče, jak nás a naše děti sledují, položil jsem si otázku, zda budu mít jednou to štěstí a zažiju něco podobného?
Kéž by se život podobal více než čemukoliv jinému právě takovým dnům zalitým sluncem, dětským smíchem a pokojem v sobě...
Žádné komentáře:
Okomentovat