Ludas page

Po roce jsme se vrátili do skautského tábora uprostřed lesů, abychom zde prožili týden aktivní rodinné dovolené. Zopakovali jsme tak loňskou pozitivní zkušenost a těšili se do stanů s podsadami, na týden plný výletů, nových míst i společných zážitků.

Po příjezdu jsme nalezli našeho Míšu, spokojeného a špinavého. Radostně nás vítal, běžel nám naproti a dlouze objímal. Po týdnu bez nás, po týdnu na táboře vypadal spokojeně. Na otázku, co že bylo na táboře nejlepší, odpověděl, že všechno. Působil samostatněji a vyzráleji. Na jedné straně je mi líto, jak to všechno letí, jak roste, jak se osamostatňuje, na druhé straně jsem za to rád a dělá mi to radost. Ale to je asi normální. To napětí, které v sobě rodič má. Napětí mezi tím, co by si sobecky přál a tím, co nesobecky přeje svému dítěti.

Stále v sobě nacházím nové pocity. V Chorvatsku jsem s Míšou šnorchloval. On se držel pořád při mně. Jako velrybí mládě. Pořád na dotek. Tak jsem mu řekl, že poplavu těsně za ním. A tak jsem plaval a viděl, jak ladně kope nohama a dělá tempa rukama. Jak se zastavil, nadechl a potápí se pro nějakou mušličku do hloubky. Jak mu utíká ze šnorchlu vzduch a v bublinách stoupá ke hladině. Jak je všechno na dně, i můj Míša, prokreslený neustále měnící se mozaikou paprsků a stínů, světla odrážejícího se od vodní hladiny. Díval jsem se, jak prsty uchopil perleťovou mušli a u dna se otočil, zabral nohama a stoupal znovu zpět k hladině. A najednou mi, snad pod dojmem vody, která všechno zvětšuje, připadal jako dospělý. Najednou jsem si uvědomil, že to on bude jednou silný a já slabý. A znovu to pnutí. Bylo mi to líto a přitom jsem se na to těšil. Najednou jsem stál na porodním sále a on, nejmenší ve svém životě na světle světa, mi připadal tak velký, že zaplnil nejen porodní váhu, ale i celou mou hlavu, všechny mé myšlenky a později i celý náš život.

Znovu připomínám podobenství Waltra Trobishe o pevném kůlu, ke kterému je připoután malý stromek. Do určité doby a stáří stromku je ta pevná opora nutná, aby se stromek nezlomil. Od určité doby je potřeba přeřezat provazy, kterými je stromek připoutaný, jinak by se zařezali do stromku a začali ho křivit, takže by nikdy nevyrostl do své velikosti a krásy.

Poznávám pocity, které znovu překvapují svou intenzitou. Pocity, které se mění a nabývají nových tvarů, vůní a chutí. Pocity rodiče chlapce, který není už tak malý, jak býval.