Ludas page

Poslední týden prázdnin. Už jsem o něm kdysi psal, o těch pocitech, které s sebou pojem poslední týden prázdnin přináší. O všech těch vzpomínkách na život v několika dnech, které si jako kluci na vesnici snažíme ze všech sil užít a přitom víme, že s každou hodinou se k nám přibližuje hrozba desetiměsíční školní docházky.

Dnes chci ale psát o tom, jak jsme se s Ivou rozhodli, že poslední týden prázdnin bude pro naše děti aklimatizační a jak se to vůbec nepovedlo.

Protože měly naše děti v září nastoupit do školy a nově i do školky, chtěli jsme v jakémsi rodičovském nadšení vytvořit pro naše děti týden, který bude určený k tomu, aby si začaly zvykat na pravidelný rytmus života naší domácnosti a neměly potom problémy. Chtěli jsme dětem ulehčit jejich návrat z lesů, luk a hájů a neposlat je bez přípravy do civilizovaného světa. 

Taková byla tedy naše vize. Nastolit znovu co možná nejpravidelnější ukládání k spánku, posunuté více k osmé, než k desáté hodině. Opakování (či znovuzavádění) základních hygienických návyků, obnovení kontaktů s kamarády v naší čtvrti a mnoho dalších maličkostí týkajících se denního režimu či společenského chování, jejichž souhrn dělá z živočichů lidské bytosti.

Dnes chci psát o tom, že se nám toto předsevzetí, tento ušlechtilý plán vůbec nepovedl. Neptejte se mě proč, jsem v tom s Ivou nevinně. Můžou za to všichni ostatní, kteří se snad domluvili, aby náš plán poslali definitivně k ledu. Snad s vidinou končícího léta, chtěli najednou všichni grilovat, slavit a společně se scházet a my jsme nemohli tak milá pozvání odmítnout. Takže ve středu, ve čtvrtek, v pátek i v sobotu jsme měli program od odpoledne až do noci. Děti umaštěné a špinavé od všeho toho jídla a her s ostatními dětmi, nadšené, že nemusí včas spát, radostné, jak hezké a nevšední dny to prožíváme.

Z našeho plánu zbyly jen trosky, a z celého týdne pocit, že jsme zažili jeden velký flám. Kdo nás zná, ví, že flám v našem případě neznamená, že bychom se ráno probudili někde na lavičce a nepoznávali oblečení, které máme na sobě, ale přesto to znamenalo, že jsme byli nevyspalí, každý den jsme byli někde jinde a do postele jsme se dostávali až k půlnoci a někdy ani to ne.

Na rodinnou aklimatizaci nakonec zbyla jen jedna jediná maličká neděle. Takže Vendo, Pavle, Honzo, Lucko, tati, mami, Alice, Michale, Vláďo a Evo - vy jste viní tím, jak dobře nám poslední dny prázdnin bylo a jak těžká změna nás teď s novým školním rokem všechny postihla :-).