Ludas page

A jsou za námi Vánoce. Vytoužené, vysněné a dlouho očekávané. Těšili jsme se na ně nejen kvůli nim samotným, ale hlavně kvůli možnosti zůstat společně doma v klidu, bez poviností, úkolů a stresu. Letošní Vánoce byly znovu velkým kontrastem s dobou, která jim přecházela.

V posledních letech jsem si myslel, že hektičnost předvánoční doby už nemůže být větší a tento rok jsem se přesvědčil, že může. Přispěla k tomu Ivanky práce, organizační změny v mé práci a také tradiční Vánoční koncert, ve kterém se s Ivou angažujeme. Všechen ten předvánoční shon, všechno to zařizování, stres v práci, ze které jsme chodili pouzdě domů, několikrát do týdne po večerech nebo o víkendech zkoušky na koncert, to všechno se pro nás stalo balancováním na hranici vyčerpání. Snad to bude příští rok lepší. Alespoň ohledně našich prací by se mohly věci trochu usadit a zklidnit.

Až poslední týden před Vánoci, kdy bylo vše nakoupené, v práci skoro vše zařízené, koncert úspěšně za námi, kdy jsme se s našimi kamarády sešli na tradiční večeři v oblíbené restauraci, se náš životní rytmus zpomalil a my začali vnímat, že je tady konečně ten čas pohody a klidu.

Snažili jsme si ten čas užít. To, že tady neustále zdůrazňuji naší touhu potom zůstat doma, v klidu a pohodě, zní jako obrovské klišé. Ale po tom podzimu, kdy jsme byli oba dva v práci, je pro nás vzácný každý den, kdy nikam nemusíme odjet a ještě k tomu nemusíme uklízet, prát prádlo, něco opravovat nebo dělat na zahradě.

A těch pár dní bylo skvělých a osvěžujících. Dodrželi jsme také své staré rituály: například jsem znovu krmili zvířatka v lese, společně zdobili stromeček, dívali se na pohádky (tentokrát díky rostoucímu věku našich dětí i na ty klasické české). Naplno jsme si žívali to sladké nicnedělání, které si jindy v roce nemůžeme dovolit.

Po roční přestávce jsme hezky strávili samotný Štědrý večer s mými rodiči a babičkou a v čase do Silvestra navštívili nebo byli navštíveni většinou naší rodiny. Strávili jsme dva dny na Šumavě s Honzou, Luckou a Zuzankou a Silvestr prožili u kamarádů doma, plni dobré nálady i dobrého jídla:-). Děti se nezastavily a ti starší s námi zůstali vzhůru hluboko do noci.

Vlastně se všechno povedlo, až na dvě věci. Z organizačních důvodů jsem si nemohl vzít dovolenou, takže jsem byl všechny pracovní dny, včetně Silvestra, v práci. A pak, doprovázely nás nemoci dětí. Těsně před Vánoci u nás vypukla angína, a i když děti byly na svátky už z nejhoršího venku, byly pro nás Vánoce také trochu ve znamení pravidelných dávek antibiotik.

Ale to byly jen takové drobné vady na kráse, které nám naše společné dny naštěstí nemohly zkazit...

Tak zase za rok :-)