V posledních týdnech jsem měl možnost třikrát navštívit Šumavu. Krásnou, pomalu se ukládající k zimnímu spánku, který se v letních dnech zdá tak vzdálený. Ale ranní mlhy, listy barvící se do nejrůznějších odstínů a tonů žluté a červené, později i jinovatka v trávě potvrzuje, že podzim je zde v plné síle.
Dva šumavské pobyty byly pracovní. Ať už jsem něco přednášel já nebo mi bylo přednášeno, vždy to mělo společného s výletem po krásách Šumavy jen velmi málo. Kolem nás byla sice krásná příroda, která vábila a lákala k procházkám, ale program jednání či školení byl tak nabitý, že jsem byl po většinu dne zavřený v nějaké zasedací místnosti. Ale ten třetí pobyt, ten překonal všechna má stýskání a smutky.
Jak už jsem v minulém zápisu do deníku psal, měli jsme s Ivou výročí a chtěli jsme ho nějak společně oslavit. Už na začátku července jsme proto sedli ke kalendáři a hledali vhodný podzimní termín. Zjistili jsme, že takových termínů je velmi poskrovnu a zacílili na jeden, ten později zamluvili a zčásti zaplatili a pak už se jen těšili.
Znovu na Horské Kvildě, znovu v našem oblíbeném hotelu, na místě, kam jsme poprvé zavítali už před šesti lety a od té doby se několikrát vrátili. Tentokrát na prodloužený víkend. Unaveni po hektickém začátku školního roku, v očekávání ještě větší říjnové smršti nejrůznějších služebních cest. A nejednou tři dni, ve kterých nemusíte nic a nikam. Jen tenhle pocit je obrovsky uklidňující. Na každý den jsme měli naplánované pěší trasy, tentokrát tak, abychom nemuseli vůbec použít auto a vždy se dostali od hotelu i do hotelu “po svých”. Objevili jsme další krásná místa, na které se určitě budeme chtít vrátit. Počasí nebylo, stejně jako celý letošní podzim, nějak moc vlídné. Bylo chladno, první den mrholilo s občasnými přeháňkami, druhý den už nepršelo a třetí se dokonce ukázalo slunce. Výhodu špatného počasí na Šumavě jsme objevili už dříve. Je liduprázdná. A to je zážitek, který často nadřadíte nad počasí. Jít hodiny a hodiny krajinou, která získává nevlídným počasím na divokosti a nepotkat člověka, je ve 21. století něco, co se musí považovat za vzácnost (tedy alespoň pokud jste na Šumavě). Snad jen kdyby člověka zastihla ta zima nepřipraveného, to by bylo nepříjemné. Ale my jsme připraveni byli. Vybaveni zimními svetry, neprofukujícími bundami, outdoorovými botami a také rukavicemi a čepicemi. Vždyť nejchladnější místo celého Česka je jen 3 kilometry od nás a samotný hotel je v nadmořské výšce 1 075 m.
Ještě bych chtěl, jen tak na okraj, dodat, že jsem měl pro Ivanku připravená překvapení. A opravdu jsem ji překvapil a měl jsem z toho velkou radost. Ale jaká to byla překvapení, na to se jí musíte zeptat osobně.
Jsem rád, že jsme naši oslavu výročí naplánovali a nakonec i realizovali. Nejen kvůli oddechu a klidu, ale hlavně kvůli možnosti být jen spolu, bez dětí. Těch krásných stvoření, které na vás naskáčou a nenechají vás vydechnout. Až když jdete hodinu přírodou, začnete se v rozhovorech dostávat hlouběji, začínáte opravdově komunikovat (ne jen řešit organizační věci). A to je něco, co čas od času opravdově potřebujeme.
Žádné komentáře:
Okomentovat